Keltové, křesťanství a Svatý Grál (II.)

© Flickr yooperann

Keltská spiritualita a její vliv na další národy

Mýtus je tělem světa. Ve světě Keltů přichází křesťanství do prostředí živého mýtu. Na keltské půdě se s křesťanstvím nesvádí žádný boj s „nepravými božstvy. Křesťanský impuls je u Keltů přijat v duchu hluboké spřízněnosti s místním „pohanským“ kultem. Jak říká Zdeněk Neubauer, zatímco v helenismu je křesťanství přijímáno jako naplnění Logu, u Keltů je asimilováno jako dovršení mýtu.

U Keltů můžeme pozorovat specifický vztah k zásvětí, k „záhrobí“. Onen svět se nenachází někde daleko na nebesích nebo v hlubinách pod zemí. Hranice mezi oběma říšemi je prostě všudypřítomná. Prochází každým místem a každým okamžikem. Jedná se jen o druhou stranu téže mince, o rubovou stranu našeho života ve fyzickém světě a na druhé straně reality se člověk může ocitnout náhle a kdykoliv.

Nejznámějšími představiteli keltské duchovnosti jsou samozřejmě druidové, keltští kněží. Druidové rozmlouvali „řečí bohů“ a ovládali veškeré tehdejší učení, nad jehož obsahem žasne i moderní věda. Jak již bylo řečeno, druidové působili  na rozsáhlém území Evropy a Malé Asie a scházeli se na výjimečných, svatých místech. Tato místa se vyznačují zvláštními  silami.Často na místech druidských svatyní vyrostly církevní stavby, takže svatá místa starých Keltů se nám v proměněné podobě dochovala z velké části do dnešních dnů.

V keltské spiritualitě je velmi pozoruhodná plnohodnotná realizace ženské polarity. U starých Keltů měly kromě druidů důležité místo též kněžky domácího krbu. Domácí práce byly vykonávány jako modlitba, s plným vědomím posvátnosti této činnosti. Význam keltských kněžek domácího krbu se promítá i u Slovanů na našem území. Bohaté kontakty a provázanost Keltů a Slovanů jsou v historii velmi zřetelné.

Vzpomeňme si na Staré pověsti české, které velmi podrobně popisují „pracovní“ náplň těchto kněžek. Slovanská vědma se vyznala v zaříkávání a bylinkách (Kazi), ovládala tajemství magických rituálů (Teta), plnila úlohu věštkyně (Libuše). Takováto plná realizace ženského principu se v národních kulturách této doby mohla vidět opravdu zřídka.

Ústředním symbolem Keltů je nádoba. Symbol uchování, skrytosti, tajemství těla a plodnosti. Svým významem poukazuje na zcela jiné oblasti než kříž. Kříž je symbolem zjevného, je otevřený, polaritní. Stýká se v něm vertikální rozměr světa s horizontálním, nekonečnost s konečností, přemosťuje propast mezi nebem a zemí.

Na druhé straně nádoba je symbolem uzavřenosti. Znamená usebrání, navozuje pocit intimní blízkosti, skrytosti a bezpečí lůna. Vyjadřuje tělesnou sounáležitost, nerozděluje na polarity, jiné dimenze, krajnosti a vzdálenosti. Nádoba vyjadřuje prostou přítomnost vnějšího a vnitřního, neohraničenou konečnost.

Keltská recepce křesťanství není jen lokální záležitostí. Dostáváme se k prameni našeho vlastního světa. Jde o kosmogenezi západní evropské civilizace. Mýty a symboly propojení keltství a křesťanství jsou klíčem k našim dějinám.

V naší době se rozšířila mylná představa, že Grál je keltskou národní specialitou. Jedná se však o stupeň všeobecného lidského vývoje, tedy o záležitost nadnárodní. Grál není věcí hmotnou, nýbrž věcí lidského očistného zrání spojeném s boží milostí. To jsou dva základní předpoklady pro duchovní realizaci. Svatý Grál není záležitostí hmotnou, ale duchovní realitou, spirituálním archetypem a živým symbolem.

Jan Zimmer, Psyché 21

Příště: Merlin, Kruhový stůl, rytíři Kruhového stolu

Jan Zimmer Autor: Jan Zimmer

7.1.2014 | Kategorie: Spiritualita | Napsal: | Komentářů: 0
Štítky: , ,

Napsat komentář