Obrazy podvědomí – (2. díl)

painting-808011_1280

Pokračování výtvarných arteterapeutických technik

PROJEKTIVNÍ TECHNIKY – ŘEČ SYMBOLŮ

Historie symbolů se začala odvíjet společně s tím, jak světlo světa (nebo loučí) spatřily první prehistorické skalní kresby. Symbol můžeme chápat jako znamení, šifru, která maskuje zjevný smysl určitého znázornění nebo výpovědi. Cesta za symboly nás může dovést až ke kořenům naší civilizace nebo kultury, odkrývá blíže naši podstatu. Symboly nám často umožní proniknout i tam, kam se slovo nedostane. Pomáhají nám rozšifrovat obsah našeho nevědomí. Práce se symboly rozvíjí intuici, poznání sebe i světa. Při troše správného naladění a pozornosti můžeme zjistit, že svět kolem nás k nám promlouvá svou skrytou řečí – řečí tvarů a barev. A vypráví nám takový příběh, jaký chceme nebo potřebujeme slyšet. Naše vnímání světa je ovlivněno vnitřním rozpoložením víc, než si uvědomujeme. Jinými slovy, svět kolem uvidíte podle toho, jaké brýle si nasadíte.

Chceme-li „diagnostikovat“ výtvarné dílo, měli bychom se zaměřit na: využití prostoru, barvy, kvalitu linie (jistota tahu, tloušťka), logiku kresby (jak spolu motivy souvisí), vloženou energii a náladu, detailnost, geometrizaci (ornamenty, opakování), kompozici a perspektivu, symboly (co vyjadřují).

Psychologie a psychoanalýza využívá pro zhodnocení osobnosti nebo stupně vývoje člověka několik standardizovaných kresebných testů – např. kresbu lidské postavy, Baumtest (kresbu stromu), kresbu začarované rodiny. Ne vždy však jejich výklad zobrazuje celou skutečnost. Mnohem důležitější než rozšifrování kresby podle oficiálně daného klíče je rozhovor s jejím autorem, vyslechnutí jeho pocitů a motivů. Nakreslí-li někdo tvář ve kmeni stromu, trpí skutečně duševní poruchou, nebo prostě věří tomu, že stromy mají duši a osobnost? Nedokončí-li autor v daném časovém limitu kresbu postavy, je to proto, že je pomalý, případně zaostalý, nebo je to jen pečlivý výtvarník cítící potřebu vykreslit všechny anatomické detaily?

Chcete-li si vykládat a rozebírat vlastní obrazy, pořiďte si kvalitní slovník symbolů. Prostudujte si jejich význam v různých dobách a kulturách. Zároveň si začněte tvořit vlastní slovníček. Pozorujte a zapisujte si, co ve vás vyvolávají, co vám asociují jednotlivé barvy, geometrické tvary, zvířata, rostliny a další objekty. Váš subjektivní, vnitřní význam určitého symbolu totiž může být zcela odlišný od toho oficiálního.

A opět několik tipů, tentokrát na to, jak si pomocí kresby nastavit zrcadlo:

  • Dva stromy

Připravte si dva papíry:

  1. Nakreslete libovolný strom.
  2. Nakreslete snový strom.

Otázky:

  • Kde strom roste? Jak se mu daří?
  • Jsou kresby rozdílné? V čem se liší? Jaký z nich máte pocit?

Naši předkové často spojovali stromy s dušemi lidí – nejednou se duše zemřelého vtělila právě do stromu a nebo byla s určitým stromem spojena i za života. V psychologii se pak obraz stromu považuje za symbol člověka. Když malujeme strom, symbolicky vytváříme obraz toho, jak vidíme sami sebe. Je to způsob, jak ze svého podvědomí vytáhnout na povrch představu o svém já. Kresba dvou stromů vám pomůže porovnat rozdíly mezi realitou a snem a tím, jak tyto dva světy prožíváte. Můžete se podívat na to, jak žijete navenek a jak prospívá vaše vnitřní, skryté já. Kde je více energie? Který strom je zdravější, barevnější? Nebo jsou oba podobné – a vy tedy zřejmě „žijete svůj sen“?

  • Nádoba na duši

Nakreslete nádobu, do které se schová vaše duše.
Jak nádoba vypadá? Jaké vnitřní potřeby asi odráží? Podle použitých barev, ornamentů, tvaru, velikosti a tloušťky nádoby můžete soudit, co vaše duše potřebuje (radost, klid, uvolnění, bezpečí,…).

  • Dávání a přijímání

Otázku „Co dávám svému okolí a co od něj dostávám?“ si jistě položíme nejen v souvislosti se vztahy. Tento poměr nás může trápit i v oblasti práce. Nemusíte si psát jen seznamy, papír a tužku můžete využít tvořivěji.
Obkreslete si na papír obě ruce. Pravá ruka bude zastupovat to, co dostáváte, přijímáte, berete. Levá naopak to, co dáváte. Do jednotlivých rukou nakreslete symboly nebo barvy, které představují „výdeje“ a „příjmy“.

Podívejte se na výsledek a zamyslete se:

  • Jak to vypadá s rovnováhou? Jsou obě ruce stejně pokreslené? Jsou na nich shodné prvky?
  • Je něco, co jste do jedné nebo druhé ruky nenakreslili? Proč?
  • Chtěli byste něco vymazat, nebo naopak přidat?
  • Jak jste ruce obkreslili – jsou vedle sebe, přes sebe? Kreslili jste symboly jen na určité místo (do dlaní, prstů)?

 LÉČBA TVOŘENÍM

Jak už jste se možná sami několikrát přesvědčili, výtvarná činnost skrývá velký terapeutický potenciál a může se stát významným pomocníkem v sebeléčbě duše i těla. Léčebné působení se zdaleka neomezuje na speciální, nadanými autory vytvořené léčivé, energetické obrázky. Naše vlastní „nedokonalá“ tvorba nám často pomůže mnohem více. Pojďme se podívat, jaké máme v této oblasti možnosti.

  • Mandala – odraz vnitřního Já

    duševní kresba

    © Flickr Auntie K

Slovo mandala pochází se sanskrtu a označuje střed, obvod nebo magický kruh. Lidé všech kultur i dob nacházeli v motivu kruhu něco významného, magického – spojovali ho se stvořením světa, přírodními i duševními cykly. Jedná se původně o kruhové symetrické kresby (buddhističtí mniši tvořili mandaly také z barevných zrníček písku), které navozují harmonii a celistvost. Carl Gustav Jung převzal tuto východní meditační techniku a začal s mandalami pracovat jako s obrazy nevědomí. Brzy odhalil jejich pozitivní terapeutický efekt.

Při tvorbě mandal necháváme promlouvat své vnitřní já skrze barvy a symboly. Obraz, který vznikne, vypráví o našem vnitřním rozpoložení, o tématech a konfliktech, které prožíváme. Vytváření mandaly je aktivní meditací, která přináší osobní růst a duchovní obohacení. Pomáhá nám najít střed, celistvost a rovnováhu. Můžete se věnovat nejen klasickým symetrickým mandalám, ale zaměřit se i na tzv. duševní kresbu – volnou kresbu ohraničenou kružnicí, která v sobě má více spontánnosti a vynáší na povrch skrytá tajemství.

C.G. Jung svoji zkušenost popsal: „Každé ráno jsem si načrtl do poznámkového bloku malou kresbu v kruhu, mandalu, která odpovídala mému vnitřnímu rozpoložení v té chvíli. Až postupně jsem odhalil, co mandala skutečně je: Já, celistvost osobnosti, která, pokud vše správně funguje, je v harmonii.“
Můžete se jím inspirovat a založit si svůj deník mandal. Pokud se ponoříte do studia symboliky a naučíte se mandaly vykládat, získáte cenné zprávy o stavu vašeho nitra. Pomocí série mandal (nebo jiné spontánní tvorby) se lze také úspěšně vykreslit z nepříjemné nálady. Obvykle stačí tři, čtyři, abyste se uvolnili a lépe naladili, čemuž odpovídá i konečný harmonický obrázek.

  • Bodyart

Používáme vlastního těla jako prostředku sebevyjádření (otisky, obkreslování apod.). Technika rozvíjí vnímání těla a jeho přijetí. Může být tedy cennou terapií např. u anorexie a bulimie, strachu z tělesného kontaktu, odmítání své sexuality, nepřijetí svého těla apod.

Obkreslíme na velkou plochu papíru tvar těla. Tělo může být zaznamenáno staticky i dynamicky, jednou i vícekrát. Vedle sebe i přes sebe. Plochu těl dotváříme dle vlastní fantazie.
Další zajímavou aktivitou je kresba aury – energetická kresba okolo těla. Dotyčný při tom může ležet, sedět nebo stát zády ke zdi.
Velmi známou a kontaktní technikou je vzájemná malba na tělo. Může pomoci překonat ostych a strach z dotyku.
A v neposlední řadě se dá malovat i samotným tělem – prstovou malbou nebo obtisky částí těla.
U malby tělem a na tělo je samozřejmě třeba pořídit vhodné nezávadné barvy (bodyartové, divadelní nebo přírodní – např. henna).

  • Práce s emocemi

Emoce vládnou světu lidí. Jsou palivem, které nás pohání. Říká se, že emoce se dělí na pozitivní a negativní. Jedny bychom měli rozvíjet, těch druhých se zbavovat. Ve skutečnosti však není žádná emoce sama o sobě špatná. Nebezpečí přichází především od potlačených pocitů, které se uvnitř nás hromadí. Pokud je nedokážeme zdravě uvolnit nebo zpracovat, ohrozí nás buď výbuchem, nebo se projeví ve fyzické rovině jako nemoc. Arteterapie může být skvělou příležitostí, jak své pocity vyjádřit a vybít, aniž bychom tím sobě nebo druhým způsobili škodu. Naopak zjistíme, že spojení emocí s tvořivostí přinese skvělé výsledky.

Tato technika nám pomůže uvědomit si cesty, kterými se vypořádáváme s „negativními“ emocemi (strachem, úzkostí, hněvem), případně s dalšími objekty našeho nepřátelství. Jako všechny ostatní techniky, i tuto můžeme využít u dětí.
Vezměte si čistý papír a jednu barevnou pastelku – vyberte si barvu, která se vám líbí.
Papír je váš nepřítel.
Co s ním uděláte?

Pastelka zde představuje naopak pozitivní sílu (emoci).
Opět se můžeme zamyslet nad svými reakcemi. Někdo se pastelkou nechce dotknout „nepřítele“, někdo s ní chce na něj působit (pokreslení plochy, probodnutí), někdo ji vůbec nevyužije (roztrhá papír, zmuchlá) a někdo neudělá nic (neví, co s tím).

Otázky:

  • Kdo nebo co je můj nepřítel? (konkretizovat)
  • Mohl/a bych i já být někomu nepřítelem? V čem se lišíme? Máme i něco společného?
  • Co konkrétně představuje barevná pastelka? Jakými způsoby můžu posilovat pozitivní emoce, které mi se strachem nebo jinými obtěžujícími pocity pomáhají?
  • Tvoření a destrukce

Arteterapie poskytuje rovnocenný prostor oběma silám. Agresivitu a touhu po destrukci obvykle potlačujeme, zde ji však můžeme bezpečně vyjádřit a využít paradoxně ke stvoření uměleckého díla.
Trhání materiálu nebo rozbíjení kachliček nám umožní si své destruktivní já patřičně užít.
Léčivé uvolnění přináší i techniky akční nebo gestické malby. Jde o rychlou malbu pomocí uvolněných gest na principu hry, náhody a bezprostřednosti.

Na velký balící papír vláčným uvolněným gestem stříkáme barvu. Používáme celé tělo, které při uvolněném pohybu lehce tančí. Využíváme obvykle malířské barvy (malovat se však dá i kávou a čajem) a štětce či proděravěné plechovky.
Bičomalba je další uvolňovací technikou. Využívají se provázky s uzlíky na konci namočené v barvě. Pomocí gest se na ploše papíru tvoří barevné stopy. Bičem však můžeme „malovat“ i do hliněné kachle.
Tato technika uvolňuje napětí, osvobozuje z krize. Lze ji použít u neuróz, při potlačování agresivity, při motorických dysfunkcích, u lehké DMO či mentální retardaci.

  • Dejte svým (n)emocím tvar

Vytvořte sochu nebo plastiku emoce, se kterou chcete pracovat (strach, žal, hněv…). Stejně tak můžete ztvárnit obraz vaší nemoci, pokud ve vás vyvolává úzkostné pocity. Možná vám v mysli okamžitě naskočí představa, a nebo její konkrétní podoba vznikne až během tvoření.
Kontakt s hlínou vás bude při potýkání se s nepříjemnými pocity uklidňovat. Tím, že svého „démona“ zhmotníte, stane se lépe uchopitelný a pochopitelný. Modelování je vlastně hra, zábava, a tak se můžete od problému lépe odpoutat, získat zdravý nadhled. Můžete emoci pozorovat zvenku, ohmatat si ji. Díky jejímu zobrazení navenek možná lépe porozumíte, jak to vypadá uvnitř, co se tam děje.
Proces dalšího zpracování vašeho díla mu může dát nové rozměry. Sochu můžete tvořit a přetvářet na pokračování (v tom případě zvolte jiné modelovací hmoty), nechat ji vypálit, vybarvit, nebo dokonce zničit.

„Umění je zvláštní a krásné tím, že se v něm nedá klamat.“ Anton Pavlovič Čechov

Liliana, Zápisky z putování světem vnějším i vnitřním

Liliana Autor: Květa
Jsem poutnice na cestách labyrintem života a věčnou studentkou jeho tajemství. Milovnice přírody, dobrodružství, poznání, fantasy a koček. Zabývám se především technikami vnitřního rozvoje, arteterapií, Tarotem, přírodním a duchovním léčením, v současnosti studuji Homeopatickou akademii. Vymýšlím akce pro děti a vedu zájmové kroužky. Věřím v posvátnost života ve všech jeho projevech (nejen toho organického a hmotného). Cítím se spřízněna s novopohanským a šamanským pohledem na svět.
27.5.2013 | Kategorie: Arteterapie | Napsal: | Komentářů: 0
Štítky: , , ,

Napsat komentář