Různé způsoby přípravy čaje
Čaj v sobě nemá aroganci vína, sebevědomí kávy ani uculující se nevinnost kakaa.
Kakuzo Okakura
Čaj je po vodě druhým nejrozšířenějším nápojem světa. Lidé jej pijí všude na světě a na všech místech jsou specifika přípravy čaje trochu jiná. Od japonského čajového obřadu svázaného více či méně přísnou etiketou (záleží na čajové škole), přes používání vzácné yixingské keramiky v Číně, slaný čaj s máslem podávaný v Tibetu, až k „nečajům“, jakými je indický nápoj masala, anebo yogi čaj připravované s velkou dávkou koření, mléka a cukru.
Účelem tohoto článku není stanovit čtenářům přesné pokyny k přípravě čaje. Dokonce by to ani nebylo možné, protože neexistuje jediný správný způsob přípravy čaje. Chceme vás pouze inspirovat a snad vám i trochu rozšířit obzory. Správná příprava čaje je taková, která vás těší a po níž si svůj čaj vypijete v klidu a s chutí.
Metoda přípravy čaje Kung fu
Kung fu nebo také gong fu je metoda přípravy čaje pocházející z Číny. Kung fu v překladu znamená „trpělivé úsilí“ či „um a praxe“. Příprava čaje metodou kung fu je považována za jeden z nejlepším způsobů přípravy čaje vůbec. Čínský čajový obřad kung fu pochází z doby dynastie Ming a je starý přibližně pět tisíc let. V moderní době byla příprava stylem kung fu ještě zdokonalena a jejím výsledkem bývá skvěle připravený čaj i nezapomenutelný čajový zážitek.
Prvním krokem při přípravě čaje kung fu je nahřání čajové konvice a šálků horkou vodou. Po chvilce se voda opět vylije do čajového moře, přičemž pro uchopení horkých šálků se používá pinzeta. Hosté by měli dostat možnost prohlédnout si suché čajové lístky před zalitím. Poté se lístky dají do nahřáté konvice, aby se zahřály a připravily na zalití horkou vodou. Dáme hostům přivonět k lístkům, které se v nahřáté konvici rozvoněly.
Zalijte čaj a ihned jej slijte. V Číně se první nálev nepije, používá se k polévání čajového nádobí a jako obětina duchům. Druhý nálev opět hned slijte – nejprve do slévátka, poté jej dle počtu hostů rozlijte do čichátek. Následně přiklopte čichátko čajovým šalkem a v jedné ruce jej otočte. V čichátku zůstane čajová vůně. Pokračujte dalšími nálevy a prodlužujte dobu louhování.
Japonský čajový obřad pochází z doby čínské dynastie Sung, vznikl tedy v rozmezí let 960-1279. V tomto období bylo zvykem lisovat drcené čajové listy do placek, které se přidávaly do horké vody a šlehaly bambusovou štětkou. Šlehaný čaj byl dostupný pouze nejvyšším šlechtickým vrstvám, nicméně tento zvyk v Číně zanikl po nájezdu mongolských vojsk v průběhu 13. století. Způsob přípravy čaje šleháním se však v té době dostal i do Japonska a zůstal tak zachován.
Moderní podoba tohoto způsobu přípravy čaje vychází z předpisů japonského čajového mistra jménem Sen no Rikjú ze 16. století. Japonský čajový obřad se stal symbolem moci a kulturní vyspělosti vysokých japonských vrstev. K čajové kultuře patřilo vzácné čajové nádobí, ale i malby, poezie a vysoké estetické cítění.
Klasický čajový obřad v japonském stylu trvá téměř půl dne a skládá se ze dvou porcí jídla a dvou porcí čaje. Dnešní moderní podoba čajového obřadu trvá pouze kolem 45 minut, ale stále je svázán určitou etiketou: Host vstupující do čajovny by měl vyjádřit obdiv k hostitelovým kaligrafiím, květinové výzdobě, čajovému náčiní atd. Hostitel je hostovi povinen nabídnout malé pohoštění a teprve potom dojde na samotnou přípravu znamenitého, zpěněného čaje jasně zelené barvy jménem matcha.
Dnes se z práškového čaje matcha vyrábí i mnohé další produkty, od výtečných a osvěžujících mléčných koktejlů, přes dezerty až k „matcha čokoládě.“
Čaj uvařený v samovaru
Zcela odlišný a nezapomenutelný zážitek je příprava čaje pomocí ruského samovaru . Přístroje podobné samovarům bylo dlouhé roky známy už ve staré Číně, avšak nikdy se nepoužívaly k přípravě čaje. V Rusku se zvyk používání samovaru k přípravě čaje zrodil na Uralu. První dochované záznamy o používání samovarů pocházejí z roku 1778. Výroba samovarů byla v Rusku velmi výnosná a nebylo výjimkou bohaté zdobení.
Dnes existuje několik typů samovarů, které mohou být vytápěné elektronicky či petrolejem, ovšem nejlepší čaj stále získáte z tradičního samovaru naplněného dřevěným uhlím. Samovar se skládá z nádoby na vodu, dutiny, do níž se vkládá palivo, litinové kruhové desky zakrývající nádobu na vodu, z šíje spojující mísu se stojanem a ze stojanu.
Na samovaru dále najdeme držadla, růžice z níž vystupuje kohout na horkou vodu, ručky – páčky ovládající výpustní kohout, pokličku, průduchy pro odchod páry a nosič konvice. Většina samovarů je vyrobená z mědi, mosazi nebo nerezové oceli.
V samovaru nepřipravujete čaj přímo, pouze v něm ohřejete vodu na čaj. Následně se v malé konvičce spaří listový čaj, z něhož se vyluhuje velmi silný extrakt, takzvaná zavářka. Konvička se zavářkou je umístěna na vrchu samovaru tak, aby zůstala v teple. Silný extrakt si odlíváme do čajového šálku a ředíme teplou vodou ze samovaru dle chuti.
Všechny uvedené přípravy čaje včetně tradičního ruského samovaru můžete vyzkoušet v pražském čajovém klubu Duhovka
Veronika Šulcová
Použitá literatura a zdroje:
Augustýn, Jozef: Povídání o čaji, Fontána, 2001
Jü Lu: Klasická kniha o čaji, DharmaGaia, 2002
Papus: Základy praktické magie, Volvox Globator, 2005
Pendell Dale: Pharmako/Dynamis. Moc rostlin a cesta jedů, Dybbuk, 2005
Pratt James Norwood, Rosen Diana: Rádce milovníka čaje, Pragma, 1999
Rosen Diana: Rádce milovníka zeleného čaje, Pragma, 2000
Sen, Sóšicu: Cesta čaje, mysl čaje, Pragma, 1991
Šimáček F., Richard F. H.: Čado – tajemství čajového obřadu, Cad Press, 1994
Thoma Z., Thoma M., Thomová S.: Příběh čaje, Argo, 2002
Valter Karel: Vše o čaji pro čajomily, Granit, 2010