Krutá válka srdce a rozumu

© Flickr yugenro

Přemýšlím, kde začít, aby toto následující vyprávění mělo hlavu a patu a bylo pochopitelné i pro naprosto nezasvěceného čtenáře. Možná  bude dobré začít o lásce.  O té opravdové, absolutní, všeobjímající, nezištné, bezdůvodné, bezpodmínečné,  nebeské, za běžné hranice všedních dní jdoucí. O té, kdy chcete zemřít, když se té vaší lásce něco stane, o té, co vás trhá na kusy, když s ní nejste, o té, co je vaším dokonalým protějškem ve všem, co řeknete, uděláte, neuděláte, posloucháte, vyřknete.

O té, o které jste dosud slyšeli a četli v pohádkách a viděli v televizi či v kině, o té, o které jste málokdo měl tušení, že je taková láska skutečně možná a že může potkat i obyčejného smrtelníka na této planetě.

O té LÁSCE, ze které vás píchá u srdce, duše se může rozskočit, když se na sebe ty dvě duše těší. Víte vůbec, kde máme duši? Cítili jste někdy něco takového? Věřím, že spousta lidí vůbec netuší, kde duši má, a nedokáže s ní komunikovat a naslouchat jí. Číst více

14.11.2013 | Kategorie: Příběhy čtenářů | Napsal: | Komentářů: 5
Štítky: , , , ,

Zaklínadlo „nikdy nebudu jako moji rodiče“

Vztah k rodičům

© Flickr rafa2010

aneb „táta a máma jsou pořád s náma“

Mnohokrát jsem tuto zaklínací větu slyšela někoho v okolí říkat (zřejmě i sebe). Můj otec mi dělal to a to, moje matka se málo starala, nedali mi lásku atd., jsem teda chudák. A hlavně nechci, aby moje děti to musely podstoupit jako já. Sebelítost do nebe volající, kterou si každý více či méně intenzivně projde předtím, než zjistí, že zůstávat dupajícím ukňouraným dítkem není až taková výhra, že jaksi stagnuje a hlavně – necítí se spokojený.

Někteří dostanou tu informaci, že už by měli dospět, a přesto ji nechtějí slyšet a rozhodnou se pokračovat v trucovitém opakování zaklínadla. Tak pak uvidíte kolegu, který vždy hanil svého otce za přílišné otáčení se za ženským elementem, jak přiopilý odhazuje zábrany a sahá kolegyním na zadek, nebo kamarádku, která vyrůstala v područí přísné a chladné matky,jak sama razí politiku, co z dětí nevymlátíš, to v nich zůstane… prostě příkladů vidíme kolem spoustu. Číst více

6.11.2013 | Kategorie: Rodičovství | Napsal: | Komentářů: 0
Štítky: , ,

Vztah matka – dcera aneb nemusí se všechno nutně opakovat!

Vše začalo mým rozhodnutím napsat článek o rodinných vztazích. Musím přiznat, že i když jsem měla dost konkrétní představu o tématu a také o tom, kam by se linie měla ubírat, článek se klikatil, odbíhal od tématu a zase se vracel, vůbec nevznikal lehce – prostě vztahy uvnitř rodinného kruhu jsou všechno, jen ne jednoduché a jednoznačné.

Jsem starší ze dvou sester, věkový rozdíl mezi námi je 6 let. Většinu dětství jsme prožily jen s mámou, rodiče se rozvedli, když jsem byla ještě na základní škole. Doteď mám v živé paměti období přeměny mojí osoby – jedináčka na staršího sourozence. Najednou jsem musela být ta velká, ta rozumná… A což teprve po rozvodu rodičů, kdy jsem musela prakticky dospět. Chtěla jsem mamince udělat radost, a tak jsem tedy byla velká, rozumná a vlastně i bezproblémová. Sestra byla vždycky víc živel, ale vždyť byla malá, potřebovala pomoc. Číst více

8.8.2013 | Kategorie: Rodičovství | Napsal: | Komentářů: 1
Štítky: , ,