Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., (*1939) vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Je profesorem toxikologie na Zdravotně-sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Je spoluautorem mezi veřejností velmi populární Doby jedové, knihy o působení nejrůznějších škodlivin, ať už v potravinách, nápojích, kosmetice nebo léčivech, na náš organismus.
Pane profesore, na internetu je k nalezení množství Vašich zajímavých článků s jedovou tématikou, ať již se jedná o Váš web Toxicology nebo časopis Vesmír. Povězte mi, jaká byla Vaše cesta k oboru toxikologie?
Vystudoval jsem obor chemie a fyzika na MU v Brně a nastoupil na umístěnku na Katedru toxikologie tehdejšího Vojenského lékařského výzkumného a doškolovacího ústavu v Hradci Králové (nyní Fakulta vojenského zdravotnictví Univerzity obrany). A protože, jak už tvrdil středověký lékař, astrolog a alchymista Paracelsus, každá chemická látka je jed, záleží jen na dávce, měl jsem jako chemik k toxikologii blízko. Vystudoval jsem biochemii a začal studovat biologické mechanismy toxického účinku jedů. Toxikologie je multidisciplinární obor a umožnila mi vzdělávat se nejen v chemii, ale také v biologii a biomedicíně.
S paní prof. Annou Struneckou jste spoluautory knihy Doba jedová (nakladatelství Triton), která se stala bestsellerem roku 2011 a nejprodávanější knihou v kategorii odborná a populárně naučná kniha pro dospělé. V letošním roce jsme se dočkali jejího pokračování. Co Vás s paní profesorkou vedlo k jejímu napsání? A jak si vysvětlujete, že ohlasy na ni jsou poměrně ambivalentní?
S profesorkou Struneckou jsme se seznámili na jednom s Psychofarmakologických kongresů v Jeseníku a zjistili jsme, že máme některé společné zájmy. Zejména studium účinků psychofarmak nebo některých látek, které se objevují v životním prostředí, potravinách, kosmetice i jinde a mohou mít na člověka neblahý vliv. Začali jsme společně studovat účinek hliníku, který byl do té doby považován za netoxický kov, později v kombinaci s fluorem, s nímž tvoří neurotoxické komplexy. Paní profesorka jako fyziolog, já jako toxikolog. Nalezli jsme pochopení u kolegů v USA a na Novém Zélandě a publikovali článek v prestižním časopise Fluoride. Dostávali jsme nabídky na spolupráci z celého světa, ale současně jsme vyvolali nevoli výrobců zubních past s fluorem a rozzlobili zastánce fluoridování vody a podávání fluoridových tablet dětem. Začali jsme závěry svých výzkumů publikovat nejen ve vědeckém tisku, ale také v tisku populárně-vědeckém, abychom o nebezpečí informovali i širší veřejnost. Až dosud jsme vědeckých i popularizačních článků publikovali několik desítek. Naše snaha o popularizaci vyvrcholila v roce 2011, kdy nám v nakladatelství Triton vyšla kniha s názvem Doba jedová. Ne všemi byla přijata s nadšením, ale těch kterým se líbila, bylo zřejmě více. Kniha se totiž stala nejprodávanějším titulem v kategorii Odborná a populárně naučná kniha pro dospělé za rok 2011. Byli jsme a stále ještě jsme zváni na různé besedy se čtenáři knihy. O knihu se také zajímal rozhlas a televize. Zájem čtenářů nás posléze přiměl k napsání knihy Doba jedová 2, která vyšla ve stejném nakladatelství v tomto roce a pokud jsme informováni, také si již našla své čtenáře.
Píšete i pro informační server o zdraví celostnimedicina.cz. Jaký je Váš osobní názor na celostní léčebné přístupy, ať už je to v poslední době stále více zmiňovaná psychosomatika nebo staletími prověřená čínská medicína či pro vědce stále neuchopitelná homeopatie?
Na informační server celostnimedicina.cz se dostaly některé mé články, které jsem publikoval v časopise pro alternativní medicínu Sféra, vydávaném nakladatelstvím Diochi spol. s.r.o., Praha. Výzkum posledních let prokázal, že mnohé rostliny, které jsou součástí tradiční medicíny či lidového léčitelství, obsahuji řadu látek se zajímavými biologickými účinky. Ty jsou pro mne jako chemika a toxikologa zajímavé. Myslím si, že by mohly být zajímavé i pro čtenáře Sféry. Vysvětlují totiž, jakým způsobem mohou tyto komponenty tradičních léčiv ovlivňovat lidské zdraví. Oficiální medicína dlouho tyto výzkumy ignorovala a teprve v poslední době jim věnuje větší pozornost. Je totiž “medicínou založenou na důkazech”, nikoliv na zkušenostech, jako medicína lidová. Než proto přizná, že nějaký produkt lidového léčitelství je opravdu účinným a bezpečným lékem, musí se o tom přesvědčit v řadě kontrolovaných klinických studií. Současná medicína dospěla do stadia specializace, kdy jednotlivé nemoci jsou atomizovány až na jednotlivé orgány a ztrácí se v nich člověk jako celek. Současná medicína léčí nemoci, zatímco celostní medicína léčí člověka. Nebo se o to alespoň snaží.
A vy sám využil jste některou z tzv. alternativních metod?
Využil jsem homeopatii, ačkoliv moje přírodovědné vzdělání mi neumožňuje přiznat, že by mohly být homeopatické léky účinné. Jestliže je u homeopatika při Hahnemanem používané potenci 30CH překročena Avogadrova konstanta a v roztoku již nemusí být ani jediná molekula látky, je pro mne nepřijatelné uvěřit v její účinek. Nicméně záda mne po homeopatiku přestala bolet.
Působíte jako nesmírně aktivní člověk. Najdete si také chvíli na odpočinek? Jakým způsobem nejraději relaxujete?
Různě. Např. u počítače při psaní článků. Těch vědeckých i těch popularizačních. Jen pro časopis Vesmír jsem jich za svůj život napsal již 188. Chodím ale také rád do přírody. Do lesa na houby. Nebo jen tak s fotoaparátem a koukám, co bych vyfotil. Rád čtu, ale čas na to mám už jen při cestách vlakem. Mám rád práci se dřevem a stále něco řežu, brousím, lepím, což se velmi líbí i jednomu z mých vnuků.
Pane profesore, děkuji Vám za milý rozhovor a přeji Vám i nadále plodný pracovní život a spokojenost v životě osobním.
Jana Balušíková
