- Toto téma obsahuje celkem 8 odpovědí. Do diskuze (5 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 12 roky.
-
Téma
-
Již mnoho z nás si uvědomuje, že naše děti jsou v mnohém velmi vyspělé bytosti, ač obývají malá a nezkušená těla. Mnoho z nás také vnímá, že jsou to naši opravdoví učitelé a že stojí za to naslouchat jejich připomínkám, luštit symboliku jejich nemocí a snažit se rozklíčovat příčinu jejich chování. Pro rodiče, kteří si uvědomují, že svými postoji, myšlenkami, slovy i chováním ovlivňují zdraví i mentální obraz svého dítěte je určena právě tato diskuze – diskuze pro rodiče, kteří hledají hlubší souvislosti.
Můžeme zde probírat co nás trápí, jako třeba rodičovské strachy, výčitky či vzteky, vědomou přípravu na porod či početí, boj s nemocničním personálem atd. Můžeme se zároveň i společně radovat z toho, co se nám daří a dělá nám radost.
Těším se na Vás, Vaše Tereza K.
-
Odpovědi
-
Dobrý den Terezko, byla jsem za vámi „poslána“ z kartářské sekce 😀
Jsou nějaké rady, když se člověku nedaří otěhotnět? Díky M.
Odpověď jsem vložila do nového vlákna: http://vodyzivota.cz/tema/touzim-po-diteti-jak-si-pomoci-tehotenstvi/
Ahoj ve spolek, Terezko. 🙂
Měla bych dotaz ohledně chování Štěpánka (4.5 roku) s prosbou o radu jak se k dané věci stavět. V poslední době (ale vlastně už v létě, jen v jiné formě) když má na nás vztek tak nám říká hodně ošklivé věci, které nám chce udělat ať už s náma (třeba s měčem) nebo s našima věcma (nechce se mi vypisovat detaily pokud to není úplně nutné). Pokud to je v pevném obětí, je to ještě intenzivnější. Jsou to hodně silná slova a my vůbec nevíme jednak odkud se v něm berou (televizi nemáme) a jak to řešit.
Někdy jen vyslechnu, někdy se snažím vysvětlit co by to znamenalo kdybychom my nebyli (na to mi v tom afektu říká, že mu nevadí že by tu byl sám) a dnes jsem to v PO taky oplakala. Má totiž opět kašel, dávali jsme zábal, takže boj….a taky mi říkal že se nechce uzdravit….Pokud by měl kdokoliv nějakou radu, tip co s tím, jak se k tomu stavět budu moc ráda. Nevím totiž jestli je to jen nějaká „normální vývojová “ fáze a nebo něco, co bych měla nějak řešit (a jak).
Díky moc.
KátaAhoj Káťo,
dovolím si zatím odpovědět ze svého úhlu pohledu. Některé děti pevné obětí nesnášejí, některé se jím ještě výrazně zhoršují. To, co popisuješ, by bylo možné řešit i homeopaticky. Existuje řada homeopatik, která mají ve svém symptomatickém obraze zlost, agresivitu, násilí apod., v kombinaci s kašlem.Káťo, myslím, že toto není běžná vývojová fáze. Cítím, že Štěpánek volá o pomoc. Zůstal v jakési nezpracované bolesti a zlosti. Odkud pramení možná ani není třeba řešit – stejně by to bylo na myšlenkové úrovni pouze spekulativní pátrání. Pokud se pustíte do niterného řešení, je možné, že se Vám příčina ukáže, ale ani pokud ne, není to pro jeho „uvolnění“ nutné.
Přikláním se k Naje – homeopatie či koneziologie by mohly pomoci. Svépomocí to budete řešit zdlouhavě a bolavě.
Hlavní je, nebrat jeho řeči osobně – nenechat se zranit, protože když spadneš do pocitu viny (že nejsi dost dobrá matka, když se Tvoje díte chová takto) a z toho do bezmocného vzteku, tak se odpojuješ od lásky a nemůžeš tudíž pomoci Štěpovi vylézt z jeskyně bolesti a vzdoru proti životu. To se ti podaří až tehdy, kdy mu dáš naprosté právo na jeho prožitky a zůstaneš neangažovaná v jeho bouřlivé reakci. Bude z tebe přístav lásky, který mu ukáže, že je možné i životní výzvy přijmout s klidem a není třeba stínat hlavy.
Instantní řešení neumím poradit.
Ještě mě zajímá, jestli po PO zavládne smíření a všeobjímající láska. Pokud ne, tak asi pro Vás opravdu není to pravé ořechové.Děvčata, díky za reakce, nějak se tedy do toho pustíme. Nebrat si to osobně, no jde to težko, když mi na cokoliv co není po jeho říká všemožné věci. Možná že to není ani braní si to osobně ale spíš bezradnost jak na to reagovat.
Ohledně PO, se Šěpou nám fungovalo když byl malý, teď to tak moc často nepoužívám, protože to trvá moc dlouho (třeba přes půl hodiny) a není na to tolik prostoru s dalším mrňousem. Ale když si dokážu udržet odstup a jen s ním „být“ tak po té dlouhé a náročné době smíření zavládne. Ale trvá to fakt dlouho, dlouho bojuje.
To že není PO pro každého jsem si už ověřila s Mikšíkem (1.5 roku), ten to prostě nechce, je Beran a poslední moje zkušenost je že po 3/4 hodině, kdy se to vůbec neblížilo ani náznakem ke konci, v momentě kdy jsem ho pustila se uklidnil a přestal plakat. Takže to pro mě byl jasný a poseldní signál, že na Mikeše PO nee.Zdravím 😉
musím se podělit o zkušenost: kamarádka mi půjčila knihu „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly“. Jsem asi v půlce, ale už to funguje. Třeba seděl syn (5,5) u počítače a mladší bratr (20m) mu tam sveřepě lezl. Adámek už křičel, že ho tam nechce, tak jsem se mu řekla: „Vidím, že jsi pěkně naštvaný, že Ti tam Kuba leze“, ještě něco zahulákal, na to jsem mu odpověděla: „Ty ho tady fakt nechceš, viď?“ a on v nádechu zastavil, zarazil se, a pak řekl, že tam může být, ale ať mu dám druhou židli 😉 Za běžných okolností by to skončilo hádkou a řevem a tentokrát jsme situaci ustáli úplně v pohodě. Mám z toho takovou radost, že jsem to musela napsat 😀 Nejde to pokaždé, ale čím dál častěji 😉Zdravím
musím se podělit o zkušenost: kamarádka mi půjčila knihu “Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly”. Jsem asi v půlce, ale už to funguje. Třeba seděl syn (5,5) u počítače a mladší bratr (20m) mu tam sveřepě lezl. Adámek už křičel, že ho tam nechce, tak jsem se mu řekla: “Vidím, že jsi pěkně naštvaný, že Ti tam Kuba leze”, ještě něco zahulákal, na to jsem mu odpověděla: “Ty ho tady fakt nechceš, viď?” a on v nádechu zastavil, zarazil se, a pak řekl, že tam může být, ale ať mu dám druhou židli Za běžných okolností by to skončilo hádkou a řevem a tentokrát jsme situaci ustáli úplně v pohodě. Mám z toho takovou radost, že jsem to musela napsat Nejde to pokaždé, ale čím dál častěji To vypadá dobře. 😉 Jsi mě navnadila…
Nejde to pokaždé, ale čím dál častěji - Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.