„Cílem umění není sen, nýbrž život.“ Romain Rolland
Umění nemusí být jen estetickým zážitkem, ale i dobrodružnou a hodnotnou cestou k umění života. Tanec nebo kresba v nás nemusí probudit jen radost z pohybu a krásy. Mohou se stát průvodcem na cestě k poznání sebe sama – svého nitra, skrytých možností a schopností. Mohou nás naučit naslouchat svému vnitřnímu hlasu.
Arteterapii můžeme nazvat léčbou uměním – a to nejen výtvarným, ale i hudbou, tancem, divadlem, poezií nebo prózou. Nizozemský psychoterapeut Hilarion Petzold definuje arteterapii jako „teoreticky usměrněné působení na člověka jako celek v jeho fyzických, psychických danostech, v jeho uvědomělých i neuvědomělých snaženích, sociálních a ekologických vazbách, plánované ovlivňování postojů a chování pomocí umění a z umění odvozenými technikami, s cílem léčby nebo zmírnění nemoci a integrování nebo obohacení osobnosti.“
Jan Slavík píše o artefiletice („láska k umění“, obdoba arteterapie zaměřená na osobní rozvoj a výchovu uměním): „Prvořadým cílem není vytvořit umělecké dílo, ale prostřednictvím sebevyjádření, rozvíjení tvořivosti, schopnosti komunikovat a zpracováním osobně významného tématu dosáhnout odstranění nebo zmírnění těžkostí nemocného člověka.“
Čím se arteterapie nebo artefiletika liší od klasické výuky v uměleckých školách?
Jejich cílem je osobnost. Cílem není vytvoření nádherného výtvarného, tanečního, dramatického nebo hudebního díla, ale spontánní tvorba. Užíváme si samotný proces bez kritického nátlaku. Nejdůležitější tedy je samotný průběh tvorby a ne esteticky uspokojivý výsledek. Tím se arteterapie velmi odlišuje od uměleckých kroužků nebo hodin výtvarné či hudební výchovy ve školách, které občas dokáží v lepším případě znechutit, v tom horším zablokovat umělecké sebevědomí, tvořivost a schopnost svobodného sebevyjádření. Kresba a malba, práce s hlínou, tanec, hudba a slovo nás provází už od pradávna, stály u zrodu lidské kultury a společnosti, a dalo by se proto říci, že je máme v krvi.. Nepotřebujeme být školení umělci, abychom mohli přirozeně a s radostí tvořit a vyjádřit své pocity.
A skutečně, pokud se oprostíme od omezujících přesvědčení, že „neumíme malovat, tancovat, zpívat apod.“, začne něco v nás tvořit naprosto spontánně a lehce. Nezáleží na tom, zda takto vnikne působivé umělecké dílo, nebo „obyčejná“ čmáranice. V arteterapii, jak už jsme si řekli, nejde o výkon a dokonalost, ale o prožitek z tvorby. Nesoustředíme se na samotné techniky, ale naopak je využíváme jako prostředníky k navázání neverbální komunikace se sebou samým. Naše tvorba se tak stává „oknem do duše“.
„Jen umění nám dává možnost vypovědět i to, co sami nevíme.“ Gabriel Laub
Sebepoznání bývá někdy opomíjeno. Pokud v našem životě převládají povinnosti a spěch, zřídkakdy se zastavíme, abychom naslouchali sami sobě. A když už najdeme chvíli volna, často někteří z nás raději poslouchají rádio nebo televizi. Možná se obáváme ticha. Možná se bojíme toho, co bychom v tomto tichu slyšeli. Říká se, že štěstí přeje odvážným. Každý z nás má uvnitř jak stíny, tak i skryté poklady, které svorně čekají na to, až je vyneseme na světlo, aby nás mohly obohatit.
Techniky arteterapie mohou tuto cestu za sebou samým učinit hravou a zábavnou. Nejedná se o žádné zadumané hloubání v hlubinách, ale o akční a tvořivý proces. Pokud je život hrou, pak jí samozřejmě může být i poznávání vlastního nitra.
Při tvorbě se necháváme vést svým tělem nebo podvědomím. Vznik díla se proto často podobá objevné výpravě, která skrývá mnohá tajemství. Naučíme-li se rozumět řeči svého těla i duše, pochopíme lépe své nevědomé vzorce a otevřeme tak brány k sebeléčení. V arteterapii se harmonicky prolíná aktivita (kresba, malba, modelování, pohyb, dramatizace,…) a pasivita (pozorování a vnímání díla, poslech hudby…).
„Umění je klam, který hovoří o pravdě.“ P. Picasso
Správně vedená arteterapie nedává příkazy, pouze možnosti. Přestože jsou mnohé techniky zaměřeny na překonávání vnitřních bloků, nikdy bychom neměli být nuceni do aktivity, která nám nedělá dobře.
Dalším omylem, spojovaným s arteterapií, je, že terapeut je povinen a schopen díla klientů interpretovat. Arteterapeutické techniky mohou být součástí psychoanalýzy. V tomto případě ustupuje význam samotného procesu do pozadí a dílo slouží jako projekce, zrcadlo, jehož obraz lze na základě určitých zákonitostí vykládat. Tuto analýzu děl provádí většinou zkušení terapeuti, psychologové či psychiatři.
Interpretace děl k arteterapii patří, ale není jejím hlavním cílem a ani povinností terapeuta. Jedná o poměrně náročné umění vyžadující velké zkušenosti, znalost symboliky a především intuici, schopnost naslouchat a vcítit se do klientů. V rukou nezkušených laiků mnohdy může být takový výklad scestný a nepřesný a je možné, že bude více vypovídat o mluvčím než o samotném autorovi.
Příkladem budiž třeba případ učitelky mateřské školky, která se rozhodla na dětech vyzkoušet projektivní techniku – kresbu rodiny. Poté, co jedno děvčátko vyvedlo členy rodiny „v rouše nebeském“ s náležitými detaily, pojala učitelka na základě přiloženého výkladu přesvědčení, že je dítě zneužíváno, a bez meškání zavolala policii. Nakonec vyšlo najevo, že rodiče dceři nedávno koupili knížku o lidském těle.
Nejdůležitější je, jak vidí a vnímá svoje dílo sám autor, co jím chtěl naznačit, sdělit.
V arteterapii je možné pracovat individuálně, nebo skupinově. Při individuální arteterapii je terapeut s klientem sám, navazují velmi blízký vztah a klientovi se dostává plné pozornosti. Totéž platí, pokud pomocí arteterapie pracujete sami na sobě bez terapeuta – zde navazujete velmi blízký vztah se svým nitrem a učíte se s ním komunikovat bez prostředníka.
Skupinová terapie má také své výhody. Rozvíjí komunikaci a schopnost sdílení, zesiluje prožívání a často má velký podpůrný efekt. Dostává se nám také zpětné vazby, střetáváme se s podobnými, nebo naopak odlišnými pohledy. Právě takový střet rozličných názorů a postojů dává skupinovým setkáním to pravé koření. Můžeme si nezávazně vyzkoušet různé role a nové cesty. Nevýhodou skupinové práce může být menší míra důvěrnosti, všem se také nemusí dostat stejně velké pozornosti. Vždy by však měla poskytovat pocit bezpečí, podporovat odvahu k vyjádření vlastních pocitů, dávat dostatečný prostor k individualitě a hledání vlastní cesty.
„Umění a láska působí jako slunce – probouzí energii.“ Maxim Gorkij
Techniky arteterapie přináší nejen sebepoznání, ale také zábavnou formu relaxace a uvolnění od každodenního stresu. Rozvíjí vnitřní sílu, tvořivost, empatii, sebevědomí, odvahu k sebevyjádření. Pomáhají léčit zablokované emoce, porozumět vlastním pocitům, zdravě je prožít a uvolnit. Jsou cestou k rovnováze a harmonii těla a duše.
V dalších dílech vám představím jednotlivé oblasti a techniky arteterapie a k teorii přidám i trochu praxe.
Liliana
