- Toto téma obsahuje celkem 42 odpovědí. Do diskuze (7 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 12 roky a 1 měsícem.
-
Téma
-
-
Odpovědi
-
Dobrý den, asi před rokem se mi dostala do ruky kniha pana Viewegha „Pohádky pro unavené rodiče“. Dlouho ležela v tašce, než jsem jednou neměla, co číst ve vaně. Kromě toho, že si tam „pan spisovatel“ dost nepokrytě honí své vlastní tričko, tak ještě napsal, že pochybuje o zdraví pana Erbena a jemu podobných – kvůli obsahu jejich pohádek… Knihy většinou neničím, ale tuto jsem poctivě odnesla do tříděného odpadu. Dodnes si pamatuji, jak mi dědeček vyprávěl pohádky, vlastně jen jednu, jmenovala se „O Jaroslávkovi“ a byla sloučením všech pohádek, které znám. Byla pokaždé jiná a trvala tak dlouho, než jsme se sestřenkou usnuly. Časem jsem zjistila, že za druhé světové války ji dědeček vyprávěl dětem v krytu tak dlouho, než skončil nálet. Význam pohádek, legend, tradice je obrovský. Dítě se seznamuje nejen s dobrem, ale i zlem, jenže je přitom v bezpečí své rodiny, blízkého člověka, který mu pohádku vypráví.
Dobrý večer, děkuji za příspěvek. Knížku pana Viewegha jsem ještě nečetl a rád se na ní podívám. Pokud jde o K.J.Erbena a Boženu Němcovou, můžeme být rádi, že nám posbírali pohádky, které mají skutečný vnitřní tmel a sílu. Právě proto, že je spousta autorů, kteří píší různé věci, hodící ke všemu možnému, jen ne k tomu, aby se četli dětem. Vzpomněl jsem si na knížku německého lékaře Heinricha Hoffmanna, který se pohádkami pokoušel bojovat proti různým zlozvykům u svých dětí: Dítěti, které si hraje se sirkami se spálí kůže, kdo si cucá prst, tomu se velkými nůžkami ustřihne, kdo odmítá jíst, zhubne na kost a přijde do hrobu… Tuhle knížku bych dětem předškolního věku vůbec nečetl. Pohádky by měly vyživovat duši dítěte, podněcovat a pěstovat jeho fantazii. Takřka každá pohádka začíná harmonickou situací, která je později porušena. „Byl jednou jeden krásný zámek..“ Pak přijdou boje a nebezpečí, lidé se proviní, štěstí je opustí a tak podobně. Pohádkoví hrdinové často bloudí světem bez ochrany. Zdá se, že zlo a temnota zvítězily. Do sílící beznaděje pak začnou proudit síly dobra a odvahy a začíná obrat. Dobro musí zvítězit nad zlem. Tento načrtnutý sled obrazů je nedocenitelný pro dětský život ve fantazii. Člověk dostává morální podněty pro nejrůznější životní zkoušky, aby je prožíval se soucitem, spoluúčastí a radostí, tak jako v dětství prožíval vroucí spojenectví s postavami svých pohádek. Skutečná pohádka by měla vyživovat a posilovat to dobré v nás, archetypy o které se můžeme opřít. Proto některé děti v určitém období chtějí slyšet stejné pohádky, které už znají. Určité jejich duševní struny chtějí znít. Jejich první myšlenky a vnitřní síly můžou klíčit….
Dobrý večer, ta knížka za to nestojí 😉
„Výchovné“ pohádky z vědomí jsou vůbec divné, nejlépe a nejúčinněji stejně vychovávají ty, které nám vyprávěly naši prarodiče, i když někdy jsou drsné – jenže to je život také.Z hlediska duševních hodnot možná nestojí, přesto se na ní podívám :-). Zajímá mě, jaké principy k té knížce žijí a jak si pan spisovatel představuje „Pohádku pro unavené rodiče“… Drsné pohádky chvilku být mohou, ale nikdy ne bez vtipu a nikdy ne přes míru. Na výchovné problémy jsou myslím dobré pohádky skvělé. Jen je třeba dát pozor na to, komu je povídáme a najít vhodnou formu. Jsou děti senzibilnější více a některé méně. Pohádkami můžeme ty jemné posílit a naopak, ty méně citlivé vnitřně naladit na jemnější „vlny“. Naši prarodiče, někdy i rodiče, často umějí složit pohádku přesně na míru a ještě ji i odvyprávět způsobem, jaký je pro dítě nejpříznivější. Není divu, že takové chvilky člověk nezapomíná celý život.
Myslíš třeba tu pohádku, jak lovec chytá v lese laňku?
Tam je jasná sexuální souvislost, asi bych vybral pro vyprávění dětem jinou 😛
To ano a někdy jsou to příběhy hodně dávných předků. Jestliže chceme najít kořeny pohádek, pak se musíme vrátit hluboko do předkřesťanské éry. Tam, kde se dějiny lidstva začínají vynořovat z temnoty věků. Z ní se vynořují bardi, kteří procházeli krajem, vyprávěli a zpívali lidem příběhy. Své vlastní pohádky a vypravěče měl každý kulturní národ. Nacházíme v nich světové dějiny těch nejstarších časů a kultur. Pohádky jsou dědictvím našich prapředků a jejich víry, že duševně duchovní prožitky se mohou sdělovat pomocí obrazů. Zanechali nám obrovské poklady, kterých si často nevážíme nebo o nich vůbec nevíme. V mýtech a pohádkách nachází děti pravou potravu, mohou do sebe sát pravdivé životní obrazy, ze kterých i dnešní člověk může vědomě čerpat. To, na co jsme zapoměli, si musíme znovu vzpomenout. Dokonce i na to, že se dětem vypravují pohádky.
A mě se objevily poslední dvě reakce až po odeslání příspěvku 🙂 Tak tedy rozbor pohádky o lovci a laňce už nechám dalším přispěvovatelům 😉
Myslíš třeba tu pohádku, jak lovec chytá v lese laňku?
Tam je jasná sexuální souvislost, asi bych vybral pro vyprávění dětem jinou
Vidíš a mně ji naši z Hrubína četli. 🙂
Myslíš třeba tu pohádku, jak lovec chytá v lese laňku?
Tam je jasná sexuální souvislost, asi bych vybral pro vyprávění dětem jinou
Vidíš a mně ji naši z Hrubína četli.
-
This reply was modified před 28 minutes by Naja.
Mě babička četla Staré pověsti české:-) Tak z toho je jasné co z nás obou vyrostlo:-)
Taky mám názor, že pohádky jsou nesmírně důležité. Jen mi teda jako už dospělé připadají strašně drastické….
Některé starostlivé maminky se mě ptají:“Nevzbuzují pohádky v dětech strach a úzkost?“ Odpověď zní- ano i ne.;-) Záleží, jak je vyprávíme. Je pravda, že pohádky vzbuzují strach a můžou mít za následek duševní otřesy, když příliš zdůrazňujeme řádění temných sil. Pak už pohádku těžko prosvětlujeme a problém zůstává nevyřešený. Třeba čarodějnice spálená v peci a jiné „krutosti“…Při vyprávění nesmíme líčit tyhle obrazy moc naturalisticky. Jsou to podoby zla, bytosti a masky temnot, které jsou takto přemáhány. Při interpretaci obraz musí zůstat obrazem. Pak dojem ze zničení není pro dítě šokující, ale naopak uklidňující a může posilovat morální základy charakteru. Při vyprávění pohádek máme k dítěti odpovědnost – brána mladé duše je široce rozevřená…
Já měla pohádky vždycky ráda a nemám pocit, že bych jako dítě vnímala jejich drastičnost, tu jsem začala vnímat až jako dospělá, spíše jsem jako dítě vnímala ten pocit dobra a zla a pokud dobro zvítězilo, všechno bylo v pořádku. Ale to mluvím o klasických pohádkách, jaké jsou dnes, to už nevím, možná i děti díky přílivu internetu a počítačových her mají otupené vnímání dobra a zla, a možná právě proto ty pohádky potřebují více než kdy jindy, nejlépe v podání rodičů, aby to dobro a zlo v dnešním světě dokázali správně odlišit. Já osobně milovala i báje a bajky, vyprávění prarodičů, pro ty příběhy z historie, pro tu moudrost, pro tu blízkost …. Ať tak či onak, pohádky v jakékoli formě přinášejí lidem určitou naději, což je fajn.
To první souvětí o dětství se čte krásně Michelle. Pokud jste pohádky jako dítě vnímala takhle, je to přesně tak, jak to v nejlepším slova smyslu má být a prarodiče odvedli skvělou „práci“ :-). V dnešní době často na děti působí vliv umělých, někdy i zvrácených pohádek, filmů a her. Při své praxi na základní škole jsem to mohl pozorovat každý den. Bylo ale úžasné, jak na prvním stupňi děti rychle přešly od robotů ke klasickým pohádkovým motivům, které právě pocházejí od dávných bardů. Najednou vydržely bez hnutí poslouchat dlouhou pohádku a úplně zapomněly, že vlastně nevydrží sedět na jednom místě. Rozlišování věcí, jak píšete, je moc důležitá věc. A je důležité, aby děti dostávaly zdravé a silné podněty adekvátní věku. Někteří rodiče se bojí s vyprávěním začít, aby něco nezkazili (raději by pouštěli pohádky na cédéčkách a v televizi). Ale stačí mít srdce otevřené a opravdu začít- dítě už je samo povede…Pohádky naživo, spojené s blízkostí a společně prožitým časem, jsou nenahraditelné a nezapomenutelné…
Tak co se týče pohádek, u nás čteme teď fakt klasiku – přečetli jsme celou Boženu Němcovou a teď čteme Pohádky tisíce a jedné noci.
Na B. Němcovou jsem trochu čekala, než jsem jí vypustila, třeba pohádka o nezbedných kůzlátkách je podle mě trochu drsná, takže jsem s ní vystrčila růžky až teď (děti 10 a 7 let).
Ale třeba docela vtipný jsou „výchovné pohádky“ od Betty McDonaldové Paní Láryfáry. Jednak mám pro Betty McDonaldovou osobní slabost a druhak její příběhy jsou docela vtipně poučné (ale dlouhé na čtení). Třeba co se stane, když děti nechtějí chodit spát večer a místo spaní celou noc jsou vzhůru, nebo jak vyléčit nemoci jako je nimravka, mlaskavka, žalobajda 🙂
Takže u nás střídáme, snažíme se teď ve věku, kdy se mi zdá, že už na to děti mají, vrátit k těm staročeským pohádkám. Miluji starou češtinu, v Boženě Němcové máme dokonce v přímé řeči slovenštinu.. a myslím, že je v pořádku, že pomocí starých a „ověřených“ příběhů mají děti možnost zažít to dobrodružství, napětí a úlevu z dobrého konce. Ale já tam cítím i skvělou věc a to je květnatost toho jazyka. Spousta lidí dneska vůbec nezná význam slov, které se dnes už běžně nepoužívají. A to je přeci trochu škoda ne?Původu pohádek se nepřímo dotkl můj přítel Tomáš Hokeš v knize Malý Bůh. Je z dob Keltů a dává to smysl … i když stejně dál věřím na draky a skřítky:wink: Synovi vždycky říkám, že jsem žádného neviděla, ale to neznamená, že nejsou 😉
To první souvětí o dětství se čte krásně Michelle. Pokud jste pohádky jako dítě vnímala takhle, je to přesně tak, jak to v nejlepším slova smyslu má být a prarodiče odvedli skvělou “práci” . V dnešní době často na děti působí vliv umělých, někdy i zvrácených pohádek, filmů a her. Při své praxi na základní škole jsem to mohl pozorovat každý den. Bylo ale úžasné, jak na prvním stupňi děti rychle přešly od robotů ke klasickým pohádkovým motivům, které právě pocházejí od dávných bardů. Najednou vydržely bez hnutí poslouchat dlouhou pohádku a úplně zapomněly, že vlastně nevydrží sedět na jednom místě. Rozlišování věcí, jak píšete, je moc důležitá věc. A je důležité, aby děti dostávaly zdravé a silné podněty adekvátní věku. Někteří rodiče se bojí s vyprávěním začít, aby něco nezkazili (raději by pouštěli pohádky na cédéčkách a v televizi). Ale stačí mít srdce otevřené a opravdu začít- dítě už je samo povede…Pohádky naživo, spojené s blízkostí a společně prožitým časem, jsou nenahraditelné a nezapomenutelné…
Myslím, že na pohádkách je stejně nejlepší ten strávený čas – můj syn ani nechtěl, abych mu četla, prostě se u toho nudil, tak jsme si vytvářeli příběhy podle obrázů v knížkách a hrozně se u toho vyblbli :-))
V dnešní době často na děti působí vliv umělých, někdy i zvrácených pohádek, filmů a her.
A co je na umělých pohádkách špatně? Honzo možná zapomínáš, že každá pohádka začínala jako „umělá“. A co je to zvrácená pohádka, kdo to určuje co je v pořádku a co ne? Osobně nevidím rozdíl mezi pohádkou typu Matrix a pohádkou typu Sedmero krkavců (Sedmero krkavců je mnohem drsnější a krvavější).
Tak co se týče pohádek, u nás čteme teď fakt klasiku – přečetli jsme celou Boženu Němcovou a teď čteme Pohádky tisíce a jedné noci.
Na B. Němcovou jsem trochu čekala, než jsem jí vypustila, třeba pohádka o nezbedných kůzlátkách je podle mě trochu drsná, takže jsem s ní vystrčila růžky až teď (děti 10 a 7 let).
Ale třeba docela vtipný jsou “výchovné pohádky” od Betty McDonaldové Paní Láryfáry. Jednak mám pro Betty McDonaldovou osobní slabost a druhak její příběhy jsou docela vtipně poučné (ale dlouhé na čtení). Třeba co se stane, když děti nechtějí chodit spát večer a místo spaní celou noc jsou vzhůru, nebo jak vyléčit nemoci jako je nimravka, mlaskavka, žalobajda
Takže u nás střídáme, snažíme se teď ve věku, kdy se mi zdá, že už na to děti mají, vrátit k těm staročeským pohádkám. Miluji starou češtinu, v Boženě Němcové máme dokonce v přímé řeči slovenštinu.. a myslím, že je v pořádku, že pomocí starých a “ověřených” příběhů mají děti možnost zažít to dobrodružství, napětí a úlevu z dobrého konce. Ale já tam cítím i skvělou věc a to je květnatost toho jazyka. Spousta lidí dneska vůbec nezná význam slov, které se dnes už běžně nepoužívají. A to je přeci trochu škoda ne?Pohádky tisíce a jedné noci? Nádhera, dlouho jsem neslyšel, že by si je někdo pravidelně četl, ty jsou taky úžasné. Betty McDonaldová, to je vtipné čtení, děti to určitě baví a maminku asi ještě víc, že? :-)Takovéhle střídání ještě se staročeskými pohádkami, to je moc hezké. A ta slovenština v pohádce- je zajímavé, ale vysvětlitelné, že čeština Karla IV. se nápadně podobá moderní slovenštině. Jak je stará ta knížka od Boženy Němcové? A vnímat význam slov v téhle době. Jedno z centrálních témat, které bychom měli zvládnout. Když se člověk podívá na televizní zprávy nebo si pustí rádio, je to skoro parodie.
Původu pohádek se nepřímo dotkl můj přítel Tomáš Hokeš v knize Malý Bůh. Je z dob Keltů a dává to smysl … i když stejně dál věřím na draky a skřítky:wink: Synovi vždycky říkám, že jsem žádného neviděla, ale to neznamená, že nejsou
Draci a skřítci. S malým synovcem píšeme scénáře k divadlu a občas hledáme skřítky. Baví ho to moc, je velká legrace je malovat a pátrat, jak se jmenujou a co dělají 🙂
Jan Zimmer wrote:
To první souvětí o dětství se čte krásně Michelle. Pokud jste pohádky jako dítě vnímala takhle, je to přesně tak, jak to v nejlepším slova smyslu má být a prarodiče odvedli skvělou “práci” . V dnešní době často na děti působí vliv umělých, někdy i zvrácených pohádek, filmů a her. Při své praxi na základní škole jsem to mohl pozorovat každý den. Bylo ale úžasné, jak na prvním stupňi děti rychle přešly od robotů ke klasickým pohádkovým motivům, které právě pocházejí od dávných bardů. Najednou vydržely bez hnutí poslouchat dlouhou pohádku a úplně zapomněly, že vlastně nevydrží sedět na jednom místě. Rozlišování věcí, jak píšete, je moc důležitá věc. A je důležité, aby děti dostávaly zdravé a silné podněty adekvátní věku. Někteří rodiče se bojí s vyprávěním začít, aby něco nezkazili (raději by pouštěli pohádky na cédéčkách a v televizi). Ale stačí mít srdce otevřené a opravdu začít- dítě už je samo povede…Pohádky naživo, spojené s blízkostí a společně prožitým časem, jsou nenahraditelné a nezapomenutelné…Myslím, že na pohádkách je stejně nejlepší ten strávený čas – můj syn ani nechtěl, abych mu četla, prostě se u toho nudil, tak jsme si vytvářeli příběhy podle obrázů v knížkách a hrozně se u toho vyblbli )
Vy si tvoříte vlastní příběhy? A že vznikly některé oblíbené, které jste vyprávěli často a nasmějete se u nich ještě teď, když si na ně vzpomenete? 😀
Jan Zimmer wrote:
V dnešní době často na děti působí vliv umělých, někdy i zvrácených pohádek, filmů a her.A co je na umělých pohádkách špatně? Honzo možná zapomínáš, že každá pohádka začínala jako “umělá”. A co je to zvrácená pohádka, kdo to určuje co je v pořádku a co ne? Osobně nevidím rozdíl mezi pohádkou typu Matrix a pohádkou typu Sedmero krkavců (Sedmero krkavců je mnohem drsnější a krvavější).
Možná stačí vysvětlit si, co kdo vidíme za určitými pojmy. Pavle, určitě poznáš dobrou pohádku od špatné. Že je něco umělé, tím myslím, že je bez života, bez přirozeného napojení na hlubiny věků, archetypů a kořenů lidské bytosti vůbec. Kdo umí, vymyslí klidně pohádku dítěti před usnutím a může být hodně dobrá, není to o stáří pohádky. Z tohohle pohledu staří bardi nezačínali umělými pohádkami, byli naprosto napojeni na „zdroj“. Naopak, ty dávné příběhy jsou tak živé, že nás stále posilují a děti pomáhají vychovávat a duševně vyživovat dodnes. Zvrácená pohádka jde proti přirozeným duševním principům dítěte. Tady je hranice, jestli je něco dobré nebo špatné. A Matrix je prima, jen osmileté děti ho asi moc pobírat nebudou, tipnul bych, že radši ty Krkavce 🙂
Lydushe wrote:
Tak co se týče pohádek, u nás čteme teď fakt klasiku – přečetli jsme celou Boženu Němcovou a teď čteme Pohádky tisíce a jedné noci.
Na B. Němcovou jsem trochu čekala, než jsem jí vypustila, třeba pohádka o nezbedných kůzlátkách je podle mě trochu drsná, takže jsem s ní vystrčila růžky až teď (děti 10 a 7 let).
Ale třeba docela vtipný jsou “výchovné pohádky” od Betty McDonaldové Paní Láryfáry. Jednak mám pro Betty McDonaldovou osobní slabost a druhak její příběhy jsou docela vtipně poučné (ale dlouhé na čtení). Třeba co se stane, když děti nechtějí chodit spát večer a místo spaní celou noc jsou vzhůru, nebo jak vyléčit nemoci jako je nimravka, mlaskavka, žalobajda
Takže u nás střídáme, snažíme se teď ve věku, kdy se mi zdá, že už na to děti mají, vrátit k těm staročeským pohádkám. Miluji starou češtinu, v Boženě Němcové máme dokonce v přímé řeči slovenštinu.. a myslím, že je v pořádku, že pomocí starých a “ověřených” příběhů mají děti možnost zažít to dobrodružství, napětí a úlevu z dobrého konce. Ale já tam cítím i skvělou věc a to je květnatost toho jazyka. Spousta lidí dneska vůbec nezná význam slov, které se dnes už běžně nepoužívají. A to je přeci trochu škoda ne?Pohádky tisíce a jedné noci? Nádhera, dlouho jsem neslyšel, že by si je někdo pravidelně četl, ty jsou taky úžasné. Betty McDonaldová, to je vtipné čtení, děti to určitě baví a maminku asi ještě víc, že? Takovéhle střídání ještě se staročeskými pohádkami, to je moc hezké. A ta slovenština v pohádce- je zajímavé, ale vysvětlitelné, že čeština Karla IV. se nápadně podobá moderní slovenštině. Jak je stará ta knížka od Boženy Němcové? A vnímat význam slov v téhle době. Jedno z centrálních témat, které bychom měli zvládnout. Když se člověk podívá na televizní zprávy nebo si pustí rádio, je to skoro parodie.
Ta B. Němcová je z roku 1950, ne všechny pohádky mají přímou řeč ve slovenštině, ale tak dvě třetiny určitě. Fakt mě bavilo to číst! A děti si ani nestěžovaly, že by něčemu nerozuměly. Sama si pamatuju, jak jsem kolem věku deseti let, tahala z knihovny právě ty klasické pohádkové knížky a hltala jednu pohádku za druhou. Přeci jen mají třeba i kolem patnácti stránek a to nám rodiče večer moc číst nechtěli 🙂 Tak si to teď znovu užívám se svými dětmi – my teda čteme na pokračování. Až dočteme Tisíc a jednu noc, tak pofrčíme ve Špalíčku pohádek 😀
To se nedivím, že si děti nestěžovaly. Jsou zvyklé na dobré pohádky a mají pravidelný přísun. Já bych si taky nestěžoval 😀 A vymýšlíte si ve vaší pohádkové skupince i vlastní pohádky? 🙂
To se nedivím, že si děti nestěžovaly. Jsou zvyklé na dobré pohádky a mají pravidelný přísun. Já bych si taky nestěžoval A vymýšlíte si ve vaší pohádkové skupince i vlastní pohádky?
Na to já nějak nemám, ale syn sype z rukávu pohádky na papír už několik let 🙂 Takže ano!
Jan Zimmer wrote:
To se nedivím, že si děti nestěžovaly. Jsou zvyklé na dobré pohádky a mají pravidelný přísun. Já bych si taky nestěžoval A vymýšlíte si ve vaší pohádkové skupince i vlastní pohádky?Na to já nějak nemám, ale syn sype z rukávu pohádky na papír už několik let Takže ano!
Na papír..takže by mohla vzniknout nová knížka. Nechystáte vydání? 🙂
-
This reply was modified před 28 minutes by
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.