Mnoho tváří čaje – II. díl

Historie čaje – II. část

Angličané pijí čaj s mlékem a cukrem. Přidávat si do čaje mléko se nejspíše naučili od vyšších mandžuských úředníků během prvních evropských kontaktů s Čínou. Na přidávání cukru do čaje přišli Angličané sami. Je zajímavé, že tento zvyk nebyl historicky nikde jinde zaznamenán, ačkoliv v Číně i Japonsku bylo obvyklé do čaje přidávat sůl. Na druhé straně sůl i cukr zvýrazňují ostatní chutě. Spotřeba cukru v Anglii od druhé poloviny 17. století prudce vzrůstala a křivky spotřeby cukru a čaje v Anglii si navzájem odpovídají.

Každopádně měl zdánlivě nevinný anglický zvyk pití sladkého čaje na svědomí hned dvě věci, jak podotýká Dale Pendell: „Oslazení čaje vyplundrovalo Afriku stejně, jako obchod s čajem vyplundroval Čínu.“[1] Pendell v tomto naráží na tzv. Opiové války a na obchod s otroky.

Do Anglie se před vypuknutím Opiových válek dovážela až sedmina produkce čínského čaje. Čína byla zcela soběstačná a neměla zájem o žádné zboží dovážené z Anglie. Pro Anglii tudíž vyvstala potřeba začít do Číny dovážet nějaký prodejní artikl, jinak by čaj značně vyprázdnil britskou pokladnu. Tímto artiklem se stalo opium. Monopol na něj měli původně Portugalci, od nichž jej Angličané převzali násilím. V té době bylo do Číny dováženo tři tisíce liber opia. Když se obchodu s ním ujali Angličané, zvýšilo se dovážené množství na tři miliony liber. Jak je vidět, Číňané měli o opium nebývalý zájem a brzy vysoce stoupla zločinnost i korupce a mnoho Číňanů se ocitlo bez prostředků. Císař obchod s opiem v roce 1729 zakázal, avšak jednalo se o poměrně nešťastný krok. Na černém trhu mohli Britové za své opium požadovat stříbro.

Čínská vláda uskutečnila několik pokusů zarazit obchod s opiem silou, když v roce 1840 nechala spálit sklady v Kantonu a dala  uvěznit britské i čínské obchodníky. Anglie odpověděla vyhlášením války, kterou Čína prohrála, a ztratila tak část své autonomie. Přišly další války, které Čínu nadále oslabovaly. Dříve střežené čínské kulturní poklady putovaly do Evropy ve stále větším množství a s nimi i čaj.

Co se týče obchodu s otroky, produkce cukru měla za následek zotročení tolika Afričanů, jaké nebylo známo od pádu Říma. V polovině 17. století pocházel téměř všechen cukr v Evropě z Karibiku, kam cukrovou třtinu dopravil Kryštof Kolumbus. Obdělávání polí cukrové třtiny je fyzicky velmi náročné a většina původních domorodých obyvatel karibských ostrovů velmi brzy zemřela na následky těžké práce a nedostatečné imunity proti nemocem, které sem zavlekli Evropané. Proto začalo dovážení otrocké pracovní síly z Afriky, jelikož o černoších bylo známo, že jsou fyzicky velice odolní a vydrží i těžkou práci. Přesto byla průměrná délka života černého otroka na cukrové plantáži zhruba 10 až 15 let, přičemž počet otroků potřebných k pěstování cukrové třtiny byl desetkrát vyšší, než u bavlny či tabáku. Existují odhady, že každá lžička cukru v té době znamenala přibližně 6 dní otrocké práce. A polovina v té době produkovaného cukru se rozpustila v čaji.

V souvislosti s tím, jak čaj ovlivnil historii moderní západní civilizace, si připomeňme též události vedoucí k Bostonskému čajovému dýchánku, který odstartoval válku o americkou nezávislost. Vzájemné smlouvy mezi Británií a Novou Anglií umožňovaly příslušníkům kolonie obchodovat pouze s Británií, což bylo v mnoha ohledech značně nevýhodné. V Americe se proto začalo dařit pašerákům. Angličané navíc uvalili na čaj daň, díky níž se jeho cena v Anglii i v koloniích zvýšila o celou polovinu. Následkem toho se opět zvýšily pašerácké aktivity. Když se pak anglická vláda rozhodla povolit prodávání přebytků čaje v koloniích za zlomek původní ceny, bylo už pozdě. Ačkoli mnozí z osadníků nový zákon o zlevnění čaje chtěli přijmout, obchodníci zabývající se pašováním se obávali o své zisky a byli zásadně proti. Nakonec události vyvrcholily tak, že se skupina bostonských obyvatel převlékla za indiány a naházela všechen čaj z lodí v bostonských přístavech do moře. Podobné protesty se brzy poté uskutečnily i v jiných přístavech a situace nakonec skončila americkým bojem o nezávislost.

 

Veronika Šulcová

Oslovil vás tento článek? Přijďte ochutnat čaj do čajového klubu Duhovka, Praha.

Příště: Druhy čaje: Základní rozlišení

 

_____________________________

[1] Pendell Dale: Pharmako/Dynamis. Moc rostlin a cesta jedů, Dybbuk, 2005

 

Použitá literatura a zdroje:

Augustýn, Jozef: Povídání o čaji, Fontána, 2001

Jü Lu: Klasická kniha o čaji, DharmaGaia, 2002

Papus: Základy praktické magie, Volvox Globator, 2005

Pendell Dale: Pharmako/Dynamis. Moc rostlin a cesta jedů, Dybbuk, 2005

Pratt James Norwood, Rosen Diana: Rádce milovníka čaje, Pragma, 1999

Rosen Diana: Rádce milovníka zeleného čaje, Pragma, 2000

Sen, Sóšicu:  Cesta čaje, mysl čaje, Pragma, 1991

Šimáček F., Richard F. H.: Čado – tajemství čajového obřadu, Cad Press, 1994

Thoma Z., Thoma M., Thomová S.: Příběh čaje, Argo, 2002

Valter Karel: Vše o čaji pro čajomily, Granit, 2010

Vody zivota Autor: Vody života

2.9.2013 | Kategorie: Potraviny | Napsal: | Komentářů: 0
Štítky: ,

Napsat komentář