Káťo, myslím, že toto není běžná vývojová fáze. Cítím, že Štěpánek volá o pomoc. Zůstal v jakési nezpracované bolesti a zlosti. Odkud pramení možná ani není třeba řešit – stejně by to bylo na myšlenkové úrovni pouze spekulativní pátrání. Pokud se pustíte do niterného řešení, je možné, že se Vám příčina ukáže, ale ani pokud ne, není to pro jeho „uvolnění“ nutné.
Přikláním se k Naje – homeopatie či koneziologie by mohly pomoci. Svépomocí to budete řešit zdlouhavě a bolavě.
Hlavní je, nebrat jeho řeči osobně – nenechat se zranit, protože když spadneš do pocitu viny (že nejsi dost dobrá matka, když se Tvoje díte chová takto) a z toho do bezmocného vzteku, tak se odpojuješ od lásky a nemůžeš tudíž pomoci Štěpovi vylézt z jeskyně bolesti a vzdoru proti životu. To se ti podaří až tehdy, kdy mu dáš naprosté právo na jeho prožitky a zůstaneš neangažovaná v jeho bouřlivé reakci. Bude z tebe přístav lásky, který mu ukáže, že je možné i životní výzvy přijmout s klidem a není třeba stínat hlavy.
Instantní řešení neumím poradit.
Ještě mě zajímá, jestli po PO zavládne smíření a všeobjímající láska. Pokud ne, tak asi pro Vás opravdu není to pravé ořechové.