Zdravím
musím se podělit o zkušenost: kamarádka mi půjčila knihu “Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly”. Jsem asi v půlce, ale už to funguje. Třeba seděl syn (5,5) u počítače a mladší bratr (20m) mu tam sveřepě lezl. Adámek už křičel, že ho tam nechce, tak jsem se mu řekla: “Vidím, že jsi pěkně naštvaný, že Ti tam Kuba leze”, ještě něco zahulákal, na to jsem mu odpověděla: “Ty ho tady fakt nechceš, viď?” a on v nádechu zastavil, zarazil se, a pak řekl, že tam může být, ale ať mu dám druhou židliZa běžných okolností by to skončilo hádkou a řevem a tentokrát jsme situaci ustáli úplně v pohodě. Mám z toho takovou radost, že jsem to musela napsat
Nejde to pokaždé, ale čím dál častěji To vypadá dobře. 😉 Jsi mě navnadila…