Hloupá otázka hned na úvod… Kdo z nás se někdy v životě něčeho nevylekal, nebál, necítil úzkost, obavy či dokonce hrůzu nebo děs. Strach je jednou ze základních emocí a někdy může být velmi užitečný, protože nás varuje před věcmi, situacemi a lidmi, které/kteří by nám mohly/i opravdu ublížit. Problém však může nastat, pokud je náš strach neopodstatněný, pokud nám zabraňuje normálně prožívat svůj život, bere nám svobodu dělat věci, které bychom dělat chtěli, jednoduše řečeno nás omezuje. S takovými případy se v homeopatické praxi setkáme velmi často, i když může nějakou dobu trvat, než problém dokážeme odhalit a definovat. Náš strach se umí velmi dobře schovávat za jiné pocity anebo také za různé fyzické potíže. Navíc v homeopatii nemáme na strach jeden nebo několik málo univerzálních léků (oč jednodušší to má klasická medicína s několika typy tzv. anxiolytik), musíme řešit každý případ individuálně a předepsat právě ten lék, který se svým obrazem nejvíce podobá potížím daného pacienta. Nejlépe to asi pochopíme na příkladech.
Pan B.
Pan B. přichází zejména kvůli častým potížím s nachlazeními a kašlem, který mu většinou sestoupí až na průdušky. Bývá hodně často unavený, pokud se včas nenají, trpí hypoglykémií. Jí hodně, ale přesto je štíhlý, až mu člověk závidí. Během dalšího rozhovoru se dozvídám, že psychicky se sice cítí víceméně dobře (takovou odpověď uslyšíme v první chvíli od velké většiny pacientů), ale občas přemýšlí nad smrtí, hlavně svých rodičů nebo blízkých, má strach, že rodiče stárnou a mohlo by se stát, že by zemřeli. Od puberty má velký strach z rakoviny a před nedávnem zemřela na rakovinu matka jeho přítelkyně. Od té doby musí na tuto nemoc myslet neustále, i když se naštěstí rychle uklidní, pokud má možnost o svých pocitech s někým mluvit. Důvěřuje i lékařům a věří, že kdyby se něco stalo, pomohli by mu. Ve vztahu s přítelkyní sice není úplně spokojený, zdá se mu, že ho trošku využívá a snad i energeticky vysává, rozejít se s ní však nechce, protože největší strach má z toho, že by mohl zůstat sám. Panu B. jsem předepsala homeopatický lék Phosphorus v potenci 30 C. Po dvou měsících přišel na kontrolu a liboval si, že se mu podařilo vyjasnit si některé věci s přítelkyní, takže se cítí mnohem lépe. Když jsem se zajímala, jak vypadají jeho strachy z nemocí a z rakoviny, udiveně se na mě podíval a zeptal se, co tím myslím, protože žádné takové strachy nikdy neměl.
Pětiletý Dominik
Pětiletý Dominik je všímavý, zvídavý, všechno ho zajímá, chce do detailů vědět, jak věci fungují (má rád encyklopedie), hodně si pamatuje. Má rád knížky, chce se učit písmenka, dozvídat se nové věci. Sám moc nemluví, spíš se pořád vyptává.
Bez matky se nehne „ani krok“ – hlavně večer, bojí se tmy, nespal by sám. Převaluje se v posteli, odkopává se, ale pak je mu zima, takže potřebuje zakrýt. Bojí se o své rodiče. Je citlivý, soucitný, stará se o matku, když se necítí dobře. Hodně rozlišuje, co je dobré a špatné na chování druhých, na svůj věk je až moc rozumný, vážný. Má strach dělat něco, co se nemá.
Chce, aby jeho věci byly vždycky přesně na svém místě. Když přijde domů ze školky, poskládá si hračky i oblečení. Velmi dbá o to, aby byl vždycky čistě oblečený, pokecané tričko si jde hned převléknout a špinavé ručičky umýt. Když se mu něco stane, okamžitě se rozpláče. Hrozně se o sebe bojí, je opatrný. Má rád kolektiv, ale stěžuje si, že si s ním ve školce nikdo nechce hrát. Utvoří si o druhých svůj názor, snaží se vyhnout tomu, kdo mu ublížil. Když někdo někoho bije, žaluje, cítí se slabý na to, aby mohl sám zasáhnout. Vnímá vlastní fyzickou slabost. Maminka říká, že na svůj věk je hodně lakomý. Ptá se, jestli budou mít na něco dost peněz, naučil se počítat a při nákupu kontroluje matku, aby nekupovala moc drahé věci.
Těžce nesl smrt dědečka, plakal, povídá si s ním, maloval mu obrázky. Hodně se bojí také při jízdě v autě, má strach, aby se něco nestalo. Málo pije. Nepřibírá, protože moc nejí, někdy si stěžuje, že ho bolí žaludek. Má rád léto, teplo. Když má horečku, sám si lehne do postýlky, chce, aby u něho byla maminka, je mu zima a je hodně bledý. Z každé nemoci se dlouho vzpamatovává.
U Dominika vidíme mnoho výrazných symptomů léku Arsenicum album a po jeho podání došlo k celkovému zlepšení psychického i fyzického stavu. Dnes již Dominik chodí do školy, kde se mu líbí, protože je tam uspokojena jeho touha po detailních znalostech, je vzorným žákem, vyrostl i přibral a jeho strachy se projevují už jenom ve velmi vypjatých a vyhrocených situacích.
Sedmiletý Jirka
Posledním příkladem, který bych chtěla uvést, je případ léku Stramonium, který je v homeopatii známý jako lék na opravdu hluboké strachy z ohrožení života, strachy temné jako noc, uložené hluboko v podvědomí. Sedmiletý Jirka je na první pohled velmi závislý na své matce. V jeho věku už není úplně obvyklé, aby se od ní nehnul při jakékoliv návštěvě, v neznámé situaci, tedy i při vyšetření u homeopata. Celou dobu skoro nemluví, všechno musí povědět maminka. Ta říká, že Jirka je velmi emočně labilní, často se vzteká, jeho reakce jsou nepřiměřené – výbuch agrese, řev, pěna okolo úst. Za chvíli se uklidní a přijde se pomazlit. Od léta velmi špatně spí, hází sebou, křičí ze spaní, nedá se uklidnit, všechny od sebe odhání. Má strach z potrestání, i když nikdy nijak trestaný nebyl, hodně stojí o pochvalu. Je všímavý, hodně vnímá okolí, něco dělá, ale přitom se rozhlíží okolo. Vymýšlí si „katastrofické scénáře“ (co by se mohlo stát – oknem vlezou zloději, auta na ulici se srazí apod.), pak se bojí toho, co vymyslel. Když se cítí nejistý, šaškuje. Ve škole má určité „výchovné“ problémy – strká do mladších dětí, nepřiměřeně se brání při každé maličkosti, „jde z něho strach“. Zuřivost, vztek, agresivita. Všechno ho silně vyvede z míry. Vycítí, když se něco děje, všechny strašné zprávy se ho silně dotýkají, pláče. Má strach ze tmy, nevlezl by do rybníka („ani namočit nohy“), z mytí hlavy, ze psů, ze všech zvířat. Je trochu nemotorný, neohrabaný, při jídle se vždycky umaže. Je upovídaný, ale má potíže s výslovností, které se zlepšují jen pomalu, protože je netrpělivý. Po několika dávkách léku Stramonium 200 C došlo k celkovému zklidnění, Jirka začal lépe spávat a ve škole si na něj přestali stěžovat. Maminka je spokojená, protože může jít sama nakoupit, aniž by Jirka plakal, že ho nechává samotného doma.
Uvedenými příklady jsem chtěla naznačit, že homeopatie přistupuje ke každému problému a pacientovi individuálně a že když se řekne slovo STRACH, je to pro nás velmi široký pojem, který musíme dále upřesňovat a zařazovat do kontextu ostatních vlastností a projevů pacienta. V každém případě stojí za to s našimi strachy pracovat, ať již homeopaticky nebo jakkoliv jinak, protože je škoda, aby nám ty nezdravé strachy zbytečně ubíraly radost ze života!
Iva
