Fotka, kolující na internetu, mě přivedla na téma zvířecích dárků. Po letních prázdninách a Vánocích čelí útulky náporu nevhodných dárků. Jakou informaci tím podáváme svým dětem? „Když někoho nechceš, tak ho vyhoď na ulici. Je to v pořádku.“ Zvíře by vůbec nemělo být dárkem k nějaké příležitosti jako jsou narozeniny či Vánoce. Pak je pro malé dítě snadné chápat je jako věc, hračku – a zvíře, byť jen rybka, je především kamarád, kterého musíme respektovat a milovat, aby nám mohl důvěřovat a milovat nás nade vše.
I když mě můj kocour občas sekne, ten druhý se rád povaluje v kočičím záchodku a podle toho voní a pes se chová jako chovanec ústavu pro mimořádně veselé blázny, mám je ráda. A oni mne také. Jsou to oddaní přátelé, kteří na nás závisí. A zaslouží si lásku a respekt k životu, obojí dostanete zpět měrou vrchovatou. Pokud chcete pořídit dítěti zvíře, udělejte z toho rodinnou událost mimo velké oslavy. Pořiďte si ho všichni, třeba s dohodou, že vybraný člen rodiny bude mít na starosti péči o zvířátko. Pokud bude selhávat, netrestejte dítě tím, že zvíře dáte pryč. Zkuste situaci zvážit, pomoci mu pochopit odpovědnost, kterou má. A pamatujte, že všechno jde, když se chce. Také třeba jednou naučím naši chodskou slečnu, že lehnout si pod nohy couvajícímu člověku může mít fatální následky. Život se zvířaty je plný legrace, situací, které nevymyslíte, a ještě něčeho – komunikace. Aniž si to uvědomujete, i když celá rodina zatvrzele drží bobříka mlčení, tak se zvířetem mluví všichni. A dříve či později (spíš dříve) díky tomu začnou znovu mluvit i se sebou navzájem.
PS: I u zvířat platí, že se vám vrátí jen to, co do nich sami vložíte.
Majda Kučerová
