- Toto téma obsahuje celkem 18 odpovědí. Do diskuze (6 diskutujících) se naposledy zapojil uživatel
a poslední změna proběhla před 11 roky a 6 měsíci.
-
Téma
-
Dostala jsem zajímavou otázku v obecné diskuzi a pro lepší přehlednost zakládám nové téma.
Dobrý den Terezko, byla jsem za vámi “poslána” z kartářské sekce
Jsou nějaké rady, když se člověku nedaří otěhotnět? Díky M.
Milá Miluse,
aby odpověď stála za něco a byla pro Vás přínosná, potřebovala bych vědět, co pro otěhotnění již děláte. Milování se s partnerem považuji za samozřejmost 😉
Abych Vás navedla, co mě zajímá: jaké máte z Vašeho počínání počnout pocity? Cítíte strach? Jestlli to klapne, kdy to klapne, jestli to zvládnete, co na to v práci, jestli bude otec dostatečný, jestli Vy budete dobrá máma atd.?
Důvěřujete tělu, že na to má? A nakonec, důvěřujete životu, že vše se děje jak má a až tehdy, kdy je ten správný čas?
A pak je také důležité podívat se na rodinu jako na celek – jestli jste měla nějaké spontánní či vyvolané potraty, nebo jste prožila nějaké zásadní trauma, které by Vám mohlo bránit v početí.
Co je prospěšné za všech okolností je detoxikace těla a zdravý pohyb. Tím si člověk prospívá, nehledě na životní období. Pokud v oblasti těla nevíte, kde začít, zkuste se zaměřit na odkyselení organismu. Pokud máte zájem, mohu dát nějaké tipy, jak na to.
Těším se na odpověď!
S přáním všeho dobrého
Tereza
-
Odpovědi
-
Díky Terezko, milování nepovažuji za samozřejmost, je to jasně ten největší dar v partnertsví … pro nás oba je to naplnění krásného vztahu.
Jestli cítíme strach, já za sebe … asi jako každá máma, i po pár dětech, si nikdy nejsem jistá, ale snažím se vždy dělat, jak nejlépe umím. Ale strach ze selhání by mohl být. Co se manžela týče, je to vlastně to samé, vidíte chyby na starších dětech, tak obavy jsou jaksi přirozené. Oba máme za sebou zkušenosti s rozvodem a tahanicemi o děti, takže může být někde podvědomě obava, že by to třeba nemuselo všechno vyjít. Ale přesto si myslím, že oba máme na to být skvělými rodiči, jinak bychom „do toho“ už nešli 🙂 Může být i fakt, že už nám je oběma přes 35. Dalo by se najít faktorů hodně, stěhování, nové zaměstnání … S prací pohoda, tam problém není, zajištění taky v pohodě … obecně však člověk nikdy nemůže říct, co bude za dvacet let.
Moje tělo na to má – i přes potraty (i spontánně, i vyvolaně), jsem problémy v těhotenství nikdy neměla, je to vlastně poprvé, co se potýkám s problémem neotěhotnět, vlastně už to nějaký rok trvá. Takže za tu dobu už by se dalo říct, že jsme vystřídali k početí vícero postojů … od radosti k povinnosti, od vášně přes samozřejmost, ono se to v čase mění … ze začátku jsme nadšeně očekávali, teď už to bereme sportovně, buď to přijde nebo ne, ale stejně ve mne přetrvává pocit, že přeci není možné, že by to nešlo, když to vždycky šlo. To je spíš to, co na tom nechápu … nikdy problém nebyl a teď najednou je, přitom je vlastně „konečně“ vše, jak by „mělo“ být.
Detoxikovat jsem začala, neb jsem i nabrala pár kilo navíc a nerada bych nosila všechno najednou …
Věřím, že je v životě všechno, jak má a že všechno přijde v pravý čas … na to by se dalo namítnout, proč teda tady píšu? Nevím, asi je to chtění a zvědavost silnější, než přijmout osud jaký je. Možná jsou to naše zkoušky … ale já stejně vím, že tam někde ta malá dušička čeká :-))) A tak možná chci být připravena co nejlépe 🙂
Díky M.
P.S.: Ale ty tipy na odkyselení, myslím, by se hodily více lidičkám, tak pokud budete mít čas, můžete je klidně přidat :-))) Díky M.
Dobrý den,
ráda zatím k odkyselení něco napíšu za sebe. Při dnešním způsobu života je to záležitost víc než aktuální. Mezi překyselující faktory patří nejen jídlo, ale i spěch a stres. Takže je dobré upravit jídelníček a trochu zvolnit každodenní uspěchanost. 🙂
Především je důležité zařadit víc zeleniny a ovoce, ubrat cukr, mléko, maso, tučná jídla a bílou mouku. Hlavně cukr a sladké bývají velký problém. Pokud si nemůžete pomoct, chuť na sladké je silnější než vaše rozhodnutí, nebo chcete tělu v odkyselování pomoct rychleji, můžete užívat tkáňovou sůl Natrium phosphoricum. Tato sůl upravuje pH rovnováhu těla, podílí se na metabolismu glukózy. A mimo jiné snižuje chuť na sladké. Aspoň dva týdny je třeba sníst až 10 tablet denně a pak postupně snižovat dávku.Miluse, děkuji za upřímnou a konkrétní odpověď. Na začátek jen ujasním, jak jsem myslela tuto větu: „Milování se s partnerem považuji za samozřejmost“ – není to předjímání, že milování je pro Vás obyčejné jak nákup rohlíků, ale záměr byl vyjádřit předpoklad, že to prostě svobodně a de chuti provozujete 😀
Uvědomuji si, že jsem tu vznesla mnoho otázek, které by si zasloužily pořádné objasnění, diskuzi a případně následnou niternou práci. Je to téma na víkendový seminář. Aby moje odpověď byla konkrétní a přínosná, rozhodla jsem se, že intuitivně vyberu jednu až dvě oblasti, které teď u Vás vnímám nazrálé na změnu a nabídnu možnou korekci reality. Prosím, prociťe ve svém nitru, jak moc se Vás to dotýká a jestli jsou tyto praktiky pro Vás v tuto chvíly vhodné.1. Změna stravy, která se mi ukazuje, je omezení mléčných výrobků, pokud je konzumujete. Ovocné jogurty a slazené mléč. výrobky vyřadit úplně. Zařazené většího podílu hlavně ČERSTVÉ zeleniny (případně i zeleninových šťáv), jak píše Arulka, by mělo jít ruku v ruce.
Odkyselení bude třeba trošku pomoci. Tkáňová sůl se mi zdá jako výborné řešení. Mám také dobrou zkušenost s produkty od firmy Jentschura – minimálně odkyselovací koupele v soli s polodrahokamama by Vám prospěla.2. Vyjasnění rodinného kruhu – nakreslete si Vaší základní rodinu do kruhu – včetně všech dětí, i těch potracených. Každý by měl mít přesně dané místo a jméno! Pokud chcete do kruhu přizvat i vzdálenější příbuzné (žijící či nikoliv), dokreslete je tam taktéž. Pak se podívejte na obrázek a všímejte si, kdo stojí vedle koho a jak mezi lidmi proudí energie. Kde je to vyvážené a kde nikoliv. Je na obrázku někdo, kdo stojí vně kruhu? Je tam někdo, kdo je stísněný, nebo stojí na někom jiném? Je tam někdo, kdo stojí na špatném místě? Popřemýšlejte, proč to tak je, a pak intuitivně zkuste přijít na to, co těm nepřijatým členům rodiny chybí. Až to budete mít, napište, co jste zjistila.
Pokud Vám tato forma „práce“ vyhovuje, můžeme pak pokračovat dál.
Takže co se stravy týče … mléčné výrobky, přemýšlím, že moc nekonzumuji, mléko, ani jogurty moc nejím, snad jen sýry, a to jen tvrdé. Neb cítím, že mi nedělají mléčné výobky dobře, je fakt, že jsem zahleněná, mám permanentní „rýmu“, tak mne napadá …
Zeleniny a ovoce se snažím jíst hodně, zeleninové šťávy jsou problém, to chce odšťavňovač, pokud je člověk nechce kupovat, alespoň citrusové šťávy jsou u nás v kurzu pro všechny.
V zásadě jíme spíše stylem dělené stravy, pomalu se odnaučujeme jíst stylem maso s brambory, ale spíš maso se zeleninou, těstoviny se zeleninou (zrovna mám v lednici těstovinový salát :-), popravdě masa až tak moc není, máme rádi jen libové nebo ryby.
Já spíš ujíždím na sladkém, to je fakt, pečivu už taky moc dneska nedám …
Před nedávnem se mi dostala náhodou do ruky knížečka Kurta Tepperweina „Pryč s kyselostí“, tam jsem vlastně prvně narazila na téma kyselosti organismu a odkyselení (pro ty co nechtějí utrácet je spousta odkazů i na netu). Takže jsem se trochu zamyslela a výsledek je výše zmíněný. Ještě na radu knížky hodně doplňuji vitamín C i uměle, ale v dávce nejméně 1g denně :-)) (účinky bych musela pohledat v knize), neb tím se nikdy nedá nic zkazit, spíše naopak :-), nespotřebovaný se navíc sám z těla vyloučí …
Tkáňovky tady mám taky 🙂
Díky M.Terezko,
kruh je zajímavá věc, nemám až tak moc lidí, co bych tam chtěla dát, jen manžel, děti, rodiče a pak vlastně mé prarodiče, kteří hráli důležitou úlohu, snad víc než rodiče.
Mám – li si představit kruh, pak já, manžel děti, budeme uprostřed, moji prarodiče někde uvntiř kruhu spolu, ale moji rodiče vně, naproti sobě a mezi nima já (s mojí rodinou jasně). Zbývá otázka, kam ty nenarozené děti – samovolný potrat jsem prožívala hodně intenzivně a hodně bolestně, vím, že to byl chlapeček, i když jméno nemá, ale i za tuhle informaci jsem byla vděčna, více mi neřekli. Ale toho jsem, myslím, tak nějak s láskou propustila. Toho bys si přidala do svého rodinného hloučku ke mně, mým dětem a manželovi.
Pak je tady ale ten „chtěný“ potrat. A vidíte, asi už mne to i napadlo, ale zatím jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlela, ale teď mne to plnou silou praštilo do nosu … Byla to opravdu hodně nevhodná doba a nijak se za to ani neviním, ani nestydím, ostatně jako již snad za nic v životě, to bych se musela jinak totálně zhroutit, je to prostě tak, jak má být a litovat toho, co bylo, tak bych musela popřít všechno, co v životě mám ráda, prostě všechno nějaký smysl má.
Spíše jde o ty prožitky tehdy a dodnes … vlastně jsem necítila nic. Byla jsem prázdná. Prostě to nešlo a byla jsem psychicky už i unavená. Šla jsem a udělala. Nevím, možná jsem se zavřela, abych to necítila, já vždy děti moc chtěla a moc je miluji … Je možné, že tahle dušička tuhle necitelnost, tohle moje nepřijetí, odmítnutí prostě nechce přijmout a čeká … až jsem se rozbrečela, je to poprvé od té doby … nakreslila jsem ji mimo náš malý hlouček uprostřed, ale máte pravdu, patří k nám …
Vlastně je tu možná ještě jeden problém, nepřijetí mojí vlastní matky … nikdy jsme nevycházely a ani už nikdy nebudeme … ale i to může být někde blok. Moje matka byla vždycky na mne citově velice chladná, ostatně na všechny doma, nakonec se upila. Já už to dnes moc neřeším, nelze s tím nic dělat, v zásadě ji i chápu a snad jsem jí už i odpustila, proto to již ani jako problém nevnímám. Nejsem zodpovědná za své rodiče, jsou takoví, jací jsou. A jaké potřebuji 🙂
Byla jsem i na regresích, ale v zásadě jsem se zatím moc nikam nedostali, neb já ani sama sebe dovnitř moc pustit nechci 😀
Ale je toho asi mnohem víc, a já nevím co, protože tam nevidím. Jen vím, že život si pěkně se mnou „hraje“ 😀 Když to neplánujete, tak to všechno jede na plné obrátky, a jsou s tím obrovské problémy, pak si život urovnáte, nebo si to alespoň myslíte a BUM, narazíte znova …Tak … a co teď s tím?
Díky M.P.S.: Terezko, tu první větu jsem jasněže pochopila, jen mi to prostě nedalo, když jste mi tak hezky nahrála 😀 M.
P.S.: Arulko, a nechcete, když už se tady bavíme o jídle, ve vaší sekci o zdravé výživě, udělat sekci o zdravých receptech?
Nejsem Arulka, ale reaguji, protože sekci „zdavá výživa“ máme společně 🙂 .
Sekci o zdravých receptech máme v plánu, předpokládáme, že vznikne během příštího týdne, takže se můžete těšit 😉 .Nejsem Arulka, ale reaguji, protože sekci “zdavá výživa” máme společně .
Sekci o zdravých receptech máme v plánu, předpokládáme, že vznikne během příštího týdne, takže se můžete těšit .Tak to bude super !!! Budu se těšit :-))) Díky M. 😆
Pak je tady ale ten “chtěný” potrat. A vidíte, asi už mne to i napadlo, ale zatím jsem o tom nijak zvlášť nepřemýšlela, ale teď mne to plnou silou praštilo do nosu … Byla to opravdu hodně nevhodná doba a nijak se za to ani neviním, ani nestydím, ostatně jako již snad za nic v životě, to bych se musela jinak totálně zhroutit, je to prostě tak, jak má být a litovat toho, co bylo, tak bych musela popřít všechno, co v životě mám ráda, prostě všechno nějaký smysl má.
Spíše jde o ty prožitky tehdy a dodnes … vlastně jsem necítila nic. Byla jsem prázdná. Prostě to nešlo a byla jsem psychicky už i unavená. Šla jsem a udělala. Nevím, možná jsem se zavřela, abych to necítila, já vždy děti moc chtěla a moc je miluji … Je možné, že tahle dušička tuhle necitelnost, tohle moje nepřijetí, odmítnutí prostě nechce přijmout a čeká … až jsem se rozbrečela, je to poprvé od té doby … nakreslila jsem ji mimo náš malý hlouček uprostřed, ale máte pravdu, patří k nám …
myslím, že jsme na správné stopě. Není třeba vyřešit celou svoji historii. Stačí rozmotávat jen ty uzlíky, které jsou zrovna připravené..a občas se stane, že s jedním velikým se samovolně uvolní i ty další.
Pokud máte vůli na sobě pracovat podle instrukcí z diskuze, navrhuji toto cvičení:
Každý den, alespoň po dobu 3. týdnů, pracujte minimálně 5 minut s rodinným kruhem. Nakreslete si ho tak, jak ho daný den cítíte. Už tím, že se na něj budete cíleně soustředit, se dají určité věci do pochodu. Když to půjde, dejte potraceným dětem jména a pozorujte, jak a jestli se do vašeho kruhu propracují. Cílem je se dostat do stavu, kdy si rodinu takto nakreslíte, jsou tam všichni členové, a máte z toho dobrý pocit. U někoho to jde po pár dnech, někdo musí trošku víc máknout.Pocit viny není na místě..jen by Vás obíral o mentální sílu zharmonizovat v sobě tyto události. Pokud ho přece jen cítíte, dá se i s ním pracovat. Podle toho, co píšete je znát, že máte prožité povědomí o tom, že vše má v životě smysl a je třeba naše výzvy přijmout. Rodinný kruh v je v tomto procesu dobrým pomocníkem.
Berete? Chce to motivaci, odvahu a vůli .. věřím, že to jsou kvality Vám vlastní, když brouzdáte na Vodách Života 🙂
Terezo, možná zvláštní dotaz na tu práci s rodinným kruhem.. Není možné, že dojde k jakémusi „okoukání“, či otupění při časté práci s ním a pak tam zahrneme všechny lidi bez dalších emocí, aniž by to mělo původ někde uvnitř?
Víte co myslím?Lydushe, návod na práci s kruhem není obecná rada pro všechny. Je to návrh pro konkrétní ženu (Milusi) v konkrétním čase (teď).
Rodina se nikdy neokouká. Můžeme v sobě vnímat náš rodinný kruh a buď z něj cítíme harmonii a z toho pramenící vděčnost a sílu, nebo pnutí a touhu s tím něco udělat. Pokud se dostaneme do nudy, tak nejsme „tam,“ ale jen v hlavě, který se snaží schroustat něco bombastického, mimořádného, extatického a základní věci jsou pro ni nezajímavé, čímž nás dostává od centra-sebe do povrchnosti.
Jak moc může být toto cvičení přínosné určuje praktikant sám vlastním záměrem a upřímností při kruhové 5ti minutovce.
Když např. zde zmiňovaná Miluse procítí určité pocitové změny den ode dne, zaktivují se jí v životě určité sebeléčící síly, které ji budou směřovat k nalezení rovnovážného stavu. Když bude cvičení dělat mechanicky a bez pocitů..nic se nestane. Maximálně nebude 5 minut myslet na to, na co myslí obvykle. Je to bezpečné.
Odpověděla jsem k věci, nebo jsem nepochopila, jak byla otázka míněna?Teda nechápu, jak ty odpovědi fungují, když jsem vlastně teď odpověděla vaším jménem … tak ještě jednou …
Jasně, beru, jdeme na to … Co pak dál?
Díky a hezký den … M.Teda nechápu, jak ty odpovědi fungují, když jsem vlastně teď odpověděla vaším jménem … tak ještě jednou …
Jasně, beru, jdeme na to … Co pak dál?
Díky a hezký den … M.Umístila jste text před závorku s ukončením citace. Proto se Vaše odpověď zobrazila ve zmíněné citaci. Příště musíte psát až za. 🙂
Miluse wrote:
Teda nechápu, jak ty odpovědi fungují, když jsem vlastně teď odpověděla vaším jménem … tak ještě jednou …Jasně, beru, jdeme na to … Co pak dál?
Díky a hezký den … M.Umístila jste text před závorku s ukončením citace. Proto se Vaše odpověď zobrazila ve zmíněné citaci. Příště musíte psát až za.
díky, vždyť koukám, jestli to píšu až na konec … :-((( jsem mehlo …
Jasně, beru, jdeme na to … Co pak dál?
Krok dva se ukáže, až uděláte krok 1. Napiště časem, jak Vám to jde a co u kreslení cítíte.
Ať se daříLydushe, návod na práci s kruhem není obecná rada pro všechny. Je to návrh pro konkrétní ženu (Milusi) v konkrétním čase (teď).
Rodina se nikdy neokouká. Můžeme v sobě vnímat náš rodinný kruh a buď z něj cítíme harmonii a z toho pramenící vděčnost a sílu, nebo pnutí a touhu s tím něco udělat. Pokud se dostaneme do nudy, tak nejsme “tam,” ale jen v hlavě, který se snaží schroustat něco bombastického, mimořádného, extatického a základní věci jsou pro ni nezajímavé, čímž nás dostává od centra-sebe do povrchnosti.
Jak moc může být toto cvičení přínosné určuje praktikant sám vlastním záměrem a upřímností při kruhové 5ti minutovce.
Když např. zde zmiňovaná Miluse procítí určité pocitové změny den ode dne, zaktivují se jí v životě určité sebeléčící síly, které ji budou směřovat k nalezení rovnovážného stavu. Když bude cvičení dělat mechanicky a bez pocitů..nic se nestane. Maximálně nebude 5 minut myslet na to, na co myslí obvykle. Je to bezpečné.
Odpověděla jsem k věci, nebo jsem nepochopila, jak byla otázka míněna?Terezo díky za odpověď. Ano měla jsem to takto na mysli. Něco jako když se koukáme třeba na nějaké tragické věci a už to v nás časem ani žádné emoce nevzbuzuje, už je to „okoukané“.. ale máte pravdu, to znamená, že jsme „odpojeni“..
- Pro reakci na toto téma se musíte přihlásit.