Jan Zimmer

Dobrý večer, děkuji za příspěvek. Knížku pana Viewegha jsem ještě nečetl a rád se na ní podívám. Pokud jde o K.J.Erbena a Boženu Němcovou, můžeme být rádi, že nám posbírali pohádky, které mají skutečný vnitřní tmel a sílu. Právě proto, že je spousta autorů, kteří píší různé věci, hodící ke všemu možnému, jen ne k tomu, aby se četli dětem. Vzpomněl jsem si na knížku německého lékaře Heinricha Hoffmanna, který se pohádkami pokoušel bojovat proti různým zlozvykům u svých dětí: Dítěti, které si hraje se sirkami se spálí kůže, kdo si cucá prst, tomu se velkými nůžkami ustřihne, kdo odmítá jíst, zhubne na kost a přijde do hrobu… Tuhle knížku bych dětem předškolního věku vůbec nečetl. Pohádky by měly vyživovat duši dítěte, podněcovat a pěstovat jeho fantazii. Takřka každá pohádka začíná harmonickou situací, která je později porušena. „Byl jednou jeden krásný zámek..“ Pak přijdou boje a nebezpečí, lidé se proviní, štěstí je opustí a tak podobně. Pohádkoví hrdinové často bloudí světem bez ochrany. Zdá se, že zlo a temnota zvítězily. Do sílící beznaděje pak začnou proudit síly dobra a odvahy a začíná obrat. Dobro musí zvítězit nad zlem. Tento načrtnutý sled obrazů je nedocenitelný pro dětský život ve fantazii. Člověk dostává morální podněty pro nejrůznější životní zkoušky, aby je prožíval se soucitem, spoluúčastí a radostí, tak jako v dětství prožíval vroucí spojenectví s postavami svých pohádek. Skutečná pohádka by měla vyživovat a posilovat to dobré v nás, archetypy o které se můžeme opřít. Proto některé děti v určitém období chtějí slyšet stejné pohádky, které už znají. Určité jejich duševní struny chtějí znít. Jejich první myšlenky a vnitřní síly můžou klíčit….