Proč se mi nedaří otěhotnět?

Když miminko nepřichází.

Autor Karen Ferreira

V poradně se mi dnes objevil dotaz, který se opakuje během výkladů celkem často. Nechala jsem se tedy inspirovat  k tomu, abych napsala pár řádků. Možná v nich nebude ani kapka pravdy, to však nechám na vašem posouzení. Všechno na světě má svůj čas a místo, stejně tak jako zplození dalšího potomka. Mnohé ženy mě vyhledávají s dotazem proč, přestože, se tak snaží třeba již několik let, nemohou otěhotnět, i když nic ani u jednoho z partnerů nenasvědčuje tomu, že by byl nějaký fyziologický problém. Možná z pohledu „běžného“ člověka je to nespravedlivé, ale z vyššího hlediska je vše přesně tak, jak má být.

Osobně tohle téma vnímám jinak, my si své děti nevybíráme, to ony si vybírají nás. Přichází nás obohatit a učit. Je spousta duší čekající na vstup do těla a tím pádem do našich životů. To duše čekající na zrod si vybírají nás. Řeknete se, proč, ale někdo, kdo o děti nestojí, je má a já, když o ně tolik usiluji, je nemám? Vše má svůj smysl. Proto i tyto příběhy se musí dít. Narovnává se karma jak dítěte, tak rodiny, do které tento dar vstoupí.

Nebudu hovořit o případech lidí, kteří se nesnažili anebo o ně dokonce nestáli. Ráda, bych Vám ale ukázala často se opakující pohled karet právě u rodičů, kteří se snaží.
Dva lidé jsou k sobě přitahováni, neví, co je k sobě táhne, ale následují ten pocit a zamilují se jeden do druhého. Po nějaké době mezi nimi dojde k fyzickému splynutí. Většina z nás to zná, pak bychom takto „splývali“ neustále. Dotýkáme se jeden druhého a rádi mu působíme rozkoš a tím i sobě. Milujeme se pro radost, a také protože se jeden druhému chceme odevzdat. Postupem času jsme si oddáni a chceme spolu žít a prožívat každodennost. Přijdeme do určitého věku a začneme toužit po dítěti. Jedním z úkolů žen je dát muži následovníka. Proto k tomu to bodu dojdou většinou dříve než muži, pak si o svém pocitu a touze promluví. Žena oznámí, chci dítě. Pro nás, milé dámy, je dítě radost, péče a máme svojí panenku, ale muž z této věty, pokud to není i jeho touha, má trochu osypky. Dejte jim prosím čas, nechejte je nadechnout a naslouchejte jim. Za tímto šokem, většinou bývá strach ze selhání, strach z toho, že nás nedokážou zajistit atd.

Pak nastane doba snažení se. To zní, co? Už to není doba, mám na Tebe chuť ani doba, miluji se s tebou pro radost a touhu, kterou k Tobě cítím. Naopak je to čas, miluji se s Tebou, protože potřebuji Tvoje sperma, očekávám produkt (dítě). Tím na duševní úrovni ovšem dojde k zablokování energie, milujeme se v jisté dny, v jisté hodiny, je to hon na čas a za výsledkem. Tím nám utíká Tady a Teď, nedokážeme se uvolnit a jen BÝT.
Milujte se, protože se milovat chcete, nemilujte se pro něco. Pak se energie uvolní a duše nového života si řekne, jste připraveni, již je můj čas.
Každému nechám na posouzení, zda to, co jsem nyní napsala,  je pro něj důležité a nebo ne.

Mějte se krásně a příjemné milování.

Eva

Eva Zemanová Autor: Eva Zemanová
Pracuji s lidmi již několik let. Přicházejí za mnou, abych jim pomohla s vhledem do jejich situací a poradila jim, jakým směrem se mohou ubírat. Dostala jsem Dar vidění od svých předků, který mi práci s klienty značně usnadňuje.
9.10.2012 | Kategorie: Vhledy | Napsal: | Komentářů: 1
Štítky: ,

Jeden komentář k “Proč se mi nedaří otěhotnět?”

  1. Miluse napsal:

    Evičko souhlasím, přesto … jsou i varianty, že chtějí oba, už si něco v životě zkusili, a nehoní se jenom za výsledkem, a i si to milování užívají, a přesto se k touženému miminku nepřiblíží. Tady asi funguje hlavně ta zmiňovaná karma, někde něco hluboko v nás funguje proti, aniž si to nějak uvědomujeme, proč by to jednou šlo, i když třeba člověk „neplánuje“, proč to jindy nejde, když „plánuje“ a má pocit, že ten partner je ten pravý? Dalo by se polemizovat o našich „jistotách“ – o „pravosti“ partnera, o „pravosti“ partnerství, nakonec všechno je jen naše vnímání, … člověk by si měl asi nejdříve udělat pořádek trošku ve svojí hlavince a dušičce, i tam, kde nedohlédne … tak uvidíme … dám vědět 🙂

Napsat komentář