Mnoho tváří čaje

Čaj je po vodě druhým nejrozšířenějším nápojem světa a jeho obliba u nás stále stoupá. Proto jsme pro vás připravili sérii článků, které vám představí některé z mnoha tváří tohoto nápoje. Nejprve se seznámíme s původem a historií čaje, poté si řekneme něco o tom, jak čaj ovlivňoval (nejenom) naši kulturu, dozvíme se něco o účincích čaje na lidský organismus a nevynecháme ani různé druhy čaje a způsoby jeho přípravy.

 Většina z nás dříve znala čaj jenom jako nápoj připravený louhováním sáčku v teplé vodě, který se pije ráno, anebo když je člověk nemocný. Nejznámější byl čaj černý (často převařený), anebo ovocný pytlíkovaný. Dnes jsou naše možnosti podstatně širší a svět čaje plný vůní, chutí, barev i opojných doušků pro nás nikdy nebyl tak otevřen. Existuje u nás mnoho obchodů s čajem i čajoven, vycházejí články o blahodárném vlivu čaje na lidský organismus a zálibu v pití bílých, žlutých, zelených, modrých a černých či červených čajů nachází stále více lidí různých generací. 

Historie čaje

I. část

 „Je zvláštní nacházet jednu rostlinu u kořenů mnohých významných zvratů v dějinách. Pokud poznáte její příběh, nemůžete se už nikdy dívat na svět stejnýma očima.“[1]

Na úvod si řekněme něco málo o tom, nakolik si čaj v Číně, jeho původní domovině, lidé cenili. Dobrý a kvalitní čaj byl někdy přirovnáván ke kvalitnímu vínu. Tyto dva nápoje spolu v Číně často soutěžily, zvláštně v bohatých a vzdělaných vrstvách. Údajně je musela rozsoudit až voda, z níž oba nápoje pocházely. (Čaj však neoficiálně vyhrál.) Podobně jako znalci vína dokáží určit jeho původ a stáří, znalci čaje určují původ čaje – oblast a plantáž, její nadmořskou výšku, na kterou světovou stranu byla tato plantáž obrácena a v jakém období byl čaj sklizen.

Příběhů o objevení čaje je mnoho a jedná se spíše o legendy než o autentickou historii. Došlo k tomu kolem roku 2700 před Kristem. Bájný bylinkář Šen-nung během svého putování jednou převařoval vodu, aby se vyhnul nemocem, a náhodou mu do ní spadlo několik lístků z čajovníku. Chtěl lístky vyndat, ale učarovala mu jemná vůně vzniklého nápoje. Když jej následně ochutnal, poznal, že se jedná o osvěžující a léčivý nápoj.

Jiný a zřejmě mladší příběh o jeho objevení popisuje, jak zasvěcenec Bódhidharma okolo roku 520 usnul při meditaci, a jakmile to zjistil, rozzlobil se na sebe, uřízl si víčka a odhodil je. Z nich pak vyrostl čajový keř. Symbolika odhozených víček odkazuje na povzbuzující účinky čaje, který často pili právě buddhističtí a taoističtí mniši při rozjímání a meditacích. Čaj byl také často označován za jednu z přísad bájného elixíru nesmrtelnosti. Dokonce i k objevení hedvábí údajně došlo díky tomu, že jedné z mnoha manželek čínského císaře spadl do čaje zámotek bource morušového.

Vývoj pití čaje a zvyků s tím spojených ovlivnilo několik významných osobností. Prvním takovým člověkem byl Lu Jü, autor vůbec první Knihy o čaji. Čaj měl pít sám Lao-c‘ během sepisování Tao-te-ťingu a Konfucius musel čaj znát taktéž. Čaj byl zdrojem inspirace mnoha umělců. Jednou z nejznámějších je Lu Tungova báseň z osmého století. Ačkoli v ní hovoří o čaji, je v Číně rozšířena natolik, že se občas ozývá i při pití alkoholických nápojů.

První šálek laská mé suché rty a hrdlo,

druhý tříští stěny osamělého smutku,

třetí hledá vyschlé prameny říček v duši,

aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků.

Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd,

pátý očišťuje mé maso a kosti,

se šestým se spojuji s nesmrtelnými,

potěšení ze sedmého mohu sotva snést.

Čerstvý vítr proniká mými křídly,

jak si razím cestu na Pcheng-laj.[2]

Později vznikají čajové plantáže a objevují se první čajmistři. Kolem osmého století se čaj dostává do Japonska. Zvyk pití čaje se po hedvábné stezce šíří postupně dál do sousedních zemí a celé Asie. Cihly lisovaného čaje v té době slouží dokonce jako universální platidlo, mezi chudými lidmi rozšířenější než bankovky. Příliš vysoká čajová daň znamenala v Číně několikrát rozsudek smrti pro ministra financí na příkaz císaře.